|
Ďáblík číslo 28 (říjen 2005)
|
|
při sestavování tohoto tak trochu boletického čísla jsem si vzpomněl na
počátek letošního roku, kdy jsem strávil služebně týden v severním Německu. Jeli
jsme tehdy vlakem do Essenu a v tom rovinatém a přeindustrializovaném kraji jsme
najednou míjeli klidnou oblast luk a malebných hájků. Na můj nechápavý dotaz mi
německá kolegyně vysvětlila, že jde o vojenské cvičiště, kam v době mezi vojenskými
akcemi rádi míří na víkendové výlety mnozí lidé z dalekého okolí, obzvláště pak
rodiny s dětmi. Neboť - dodala - je to v celém Německu prý jediné místo, kde si
člověk může sednout na pařez, zaposlouchat se do zpěvu ptáků a neslyšet hukot
nejbližší dálnice. A vyprávěla, jak před lety s manželem vyrazili do bavorských
Alp, a když se konečně vyškrábali na vrchol jakéhosi štítu a ve velebném rozpoložení
se chystali pokochat se úchvatným rozhledem, neubránili se zklamání v okamžiku,
kdy k nim vítr z údolí přinesl hluk autostrády. Tož tak. Tentokrát vám přinášíme
ještě dokončení článku o semináři věnovaném větrným elektrárnám, materiály o Stropnici,
dopravě i problematice jaderného odpadu.A také technickou změnu: pro články budeme
mít uzávěrku již každého 25. v měsíci, jen pro pozvánky zůstává uzávěrka v poslední
den měsíce. Věříme, že pochopíte naši snahu urychlit vydávání Ďáblíka, a přitom
si vyhradit dostatek času na kvalitní grafické zpracování. Přejeme příjemné počteni.
Zpět
na obsah
|
Přinášíme dokončení článku z minulého čísla: jedná
se o workshop, který se z iniciativy Cally konal 20. června v Rakouském kulturním
fóru v Praze. Martin Němeček z ČEZ Distribuce, a.s., se vyjádřil
k perspektivě spolupráce investorů větrných elektráren a provozovatelů distribučních
soustav při posilování sítí. Uvedl základní rozdíly mezi subjekty: zatímco provozovatel
se pohybuje na regulovaném trhu a naplňuje veřejný zájem, investor operuje na
běžném trhu a jeho cílem je zisk. Pozitivem spolupráce je podle něj zlepšení technického
stavu distribučních sítí a snížení ztrát v distribuční soustavě. Negativem je
problematická správa případného společného majetku. "Provozovatel distribuční
soustavy ČEZ Distribuce nebude proto vyhledávat finanční spoluúčast při výstavbě
sítí, nebude poskytovat svá vedení k montáži dalších prvků jiných vlastníků a
bude vyžadovat takové doklady jako je vyjádření vlastníků pozemků či stanovisko
obce." Tato prezentace vzbudila u části publika značnou nevoli. Martin
Bursík připomněl, že Němeček mluví o "domácích" a "cizích" a zjevně hájí barvy
ČEZu. "Ale v nových podmínkách je pro vás na stejné úrovni uhelná elektrárna i
větrná elektrárna, s tím, že ta větrná má právo přednostního připojení." Starosta
Jindřichovic pod Smrkem Petr Pávek si zase posteskl, že Severočeská energetika
nutí investory větrných parků jít se svým vedením i 20 km až do pánve, a to nejlépe
drahým kabelovým vedením, aniž na tom nese jakékoli náklady. Němeček opáčil, že
místo připojení dávají tam, kde je to technicky možné. Poslední přednášku
měl Ivan Beneš ze CityPlan s.r.o. na téma Větrné elektrárny - součást bezpečnější
energetiky. Větrná energetika je podle něj lépe přijímána v zemích s energetickou
politikou orientovanou na výrobu elektřiny ze zemního plynu, který se dá snadno
regulovat, než tam, kde se orientují na energii z jádra, protože jaderné elektrárny
se regulují špatně. Dále připomněl širší souvislosti rozvoje obnovitelných
zdrojů: v současné době je 75 % fosilní energie soustředěno jen v několika často
nestabilních zemích. Jv. Asie zažívá obrovský nárůst spotřeby energie - Indie
je dnes už na 2. místě ve spotřebě ropy. "Evropa je na tom s energiemi nejhůře,
proto se musí na postfosilní éru adaptovat nejrychleji," uvedl Beneš. Připomněl,
že současná etapa užívání energie je velice krátká a že v 21. století budeme svědky
prohlubujících se zápasů o zdroje a místo pro život. "Naše civilizace je závislá
na kritické infrastruktuře, přičemž Achillovou patou energetiky je přenosová soustava,
která jde volnou krajinou. Narušení soustavy na třech a více místech může způsobit
rozpad soustavy," varoval Beneš. Obnovitelné zdroje by podle něj mohly sehrát
významnou roli v přiměřené energetické soběstačnosti, a jsou tedy významné z hlediska
bezpečnosti státu. Výrazně se to ukázalo po tsunami, kde se např. pomocí solárních
systémů i sterilizovaly nástroje v nemocnicích. "Obnovitelné zdroje a decentralizované
teplárny jsou schopny zajistit pokrytí nouzových potřeb elektřiny po dobu obnovy
zničených částí centralizovaných systémů." V praxi by to znamenalo zajistit, aby
šly žárovky, lednice, elektrická regulace plynových kotlů apod. V následné
diskusi zaznělo velké množství názorů, z nichž vyjímám jen některé nejzajímavější:
Pan Pospíšil, Protection Consulting: Je nutné, aby u nás pár elektráren
vzniklo, pak je řádně měřit a tak dokázat, že vyrobená elektřina je kvalitní (na
tom, že nové elektrárny produkují kvalitní energii, se ale v různých bodech diskuse
odborníci celkem shodli). Pan Janovský (postavil malou větrnou farmu v
Krušných horách): navrhuje, že VE by se daly propojit s vodními (v majetku téhož
investora), které by "najely" v okamžiku, kdy by přestalo foukat. Technicky by
to neměl být problém, jsou vyvinuty vodní elektrárny na velkou jarní vodu, které
by se daly využít. Svatopluk Vnouček souhlasil, že by to byl pro přenosovou síť
přínos, ale je to podle něj spíš otázka ekonomických propočtů. Podle Romana
Potružáka, nezávislého poradce, by se měl rozvoj OZE promítnout do krajských generelů,
ne vše dělat ad hoc. Zdroje by měly být rozloženy po celé republice, protože pravděpodobnost,
že přestane foukat zároveň v severních Čechách i na jižní Moravě je nižší, než
když jsou VE v jedné lokalitě. Zároveň by se mělo investovat do více druhů OZE
tak, aby se jejich nevýhody eliminovaly. VE tím, že jsou na konci sítě, mají podle
něj i pozitivní vliv na její kvalitu. Martin Bursík ve své odpovědi zdůraznil,
že "vůz se rozjel dřív, než jsme zapřáhli koně". Zatímco totiž MŽP teprve vytipovává
vhodné lokality z hlediska životního prostředí, v praxi už probíhá tvrdý boj mezi
investory, a tento vývoj už se asi nedá zastavit. Co se týče příliš velkého instalovaného
výkonu VE, Bursík předpokládá, že stejně jako ve Španělsku bude i u nás větší
část VE provozována v režimu bonusů, který přinese investorům vyšší zisky. Tam
pak padá odpovědnost na obchodníka - ti odkoupí jen takovou část elektřiny z VE,
kterou dokáží "uregulovat". Pan Janovský upozornil, že překážkou pro rozvoj
OZE v dohledné době by se mohl stát zdlouhavý proces SEA, tedy posuzování koncepcí
z hlediska vlivu na životní prostředí. Pan Sigmond, investor, shrnul, že
perspektivou naší energetiky je sofistikovaný energetický mix. Kromě toho potřebujeme
sofistikovanější státní koncepci energetické politiky. Karsten Burges uvedl,
že v Německu mají velké množství kogeneračních jednotek, které mohou být rychle
k dispozici, pokud větrné elektrárny sníží výkon. Kromě toho se v Německu do budoucna
počítá i s dokonalejší regulací - např. některé přístroje by se mohly zapínat
až o něco později, podle potřeb. Nestor české větrné energetiky Emil Pázral
řekl, že výpadek 1000 MW Temelína je neočekávaný a proto je ho třeba zálohovat
zcela jinak, než bezvětří u větrných elektráren. "Bezvětří se dá odhadnout na
12 hodin dopředu, přesněji pak na 2 - 4 hodiny dopředu." Během této doby je podle
něj možné připravit záložní zdroje. Vladimír Velek ale namítl, že se stávají případy,
kdy předpověď nevyjde - v Dánsku např. zaznamenali výpadek +800 MW ráno a přebytek
-800 MW večer. A energetici s tím musí počítat. Diskuse byla místy bouřlivá
a poněkud napjatý vztah mezi investory větrných elektráren a lidmi, kteří mají
na starosti dodávky energie, byl zjevný. Ti se s nástupem "větru" do naší elektroenergetiky
smiřují jen neradi a je zjevné, že tento nástup nijak usnadňovat nebudou. A
na závěr pár otázek tzb-info na hlavního hosta: Pane Burgesi, jako jsou
vaše hlavní dojmy z tohoto workshopu? Můj hlavní dojem je, že jednotlivé
strany jsou pevně zakopány na svých pozicích. Energetický průmysl nezaujímá to,
co já nazývám pro-aktivní přístup - tedy přístup typu "něco se tu děje, musíme
být u toho". Investoři do obnovitelných zdrojů jsou z celé situace poněkud frustrovaní
a zaujímají víceméně konfrontační přístup. To je netechnická část problému. Jaký
je přístup velkých energetických společností v Německu k obnovitelným zdrojům
energie? Tváří se na ně také tak nepřívětivě? Ano, to je stejné, a vychází
to z historických kořenů. Velké energetické společnosti měly jinou pozici v minulosti,
mají své profesionální zkušenosti, své přístupy, a to se nedá změnit během pár
týdnů. Ale třeba co se týče společnosti EON, která zde byla zmiňována, tak to
je velká společnost se spoustou různých přístupů. Mluvíte-li s techniky, tak ti
zpravidla mají rádi inovace a snaží se věci měnit. Jsou tam ale i takové úseky,
které nic měnit nechtějí, a naopak takové, které vidí v nástupu obnovitelných
zdrojů dobrou příležitost pro byznys a jsou ochotni do něj investovat. Těžko se
tedy dá mluvit o nějakém jednotném přístupu energetického průmyslu, záleží na
konkrétních okolnostech a roli, jakou v celé hře hrajete. Vy jste řekl,
že v Německu je snazší regulace vzhledem k tomu, že máte velké množství kogeneračních
jednotek. My máme hodně energie z jaderných elektráren, která se obtížně reguluje.
Myslíte, že by to mohl být problém pro rozvoj naší větrné energetiky?
Německo ale také získává třicet procent energie z jaderných elektráren. Existuje
ovšem politické rozhodnutí o postupném uzavření těchto elektráren. Není jisté,
zda toto rozhodnutí nebude po volbách revidováno, ale momentálně platí a tím pádem
vyvstává otázka, čím tento výpadek nahradit. Mnohé zdroje, které by se daly pro
regulaci použít, ale v tuto chvíli nejsou využívány. Rámcové podmínky jsou totiž
nastaveny tak, že se na regulačním trhu nemohou podílet. Na trhu je totiž jen
jeden nezávislý hráč - svaz městských tepláren - a pak pár velkých společností,
které se chovají jako monopoly a nemají na tom zájem. Děkuji za rozhovor.
|
Přesně tak by se dal charakterizovat pohled, který se naskytl účastníkům exkurze
do vojenského prostoru Boletice prvního září z věže na první zastávce. Skloubit
termín, kdy se v prostoru nestřílí s pracovními povinnostmi průvodce docenta Víta
Grulicha nebylo jednoduché. Nakonec vyšlo první září, což ovlivnilo účast některých
krajských zastupitelů, neboť právě zejména pro ně byla exkurze pořádána. Osobně
si ale myslím, že ne všichni krajští zastupitelé, kteří nejsou současně starosty,
zahajovali nový školní rok. Pozváni byli všichni, ale s omluvou se jich příliš
neobtěžovalo. Potěšitelná byla účast senátora Tomáše Jirsy, který se zúčastnil
se svými poradci podílejícími se na studii střediska zimních sportů Chlum. Počet
byl doplněn o úředníky z krajského úřadu, členy nevládních organizací spolupracujících
na kampani Boletice a tým zpracovávající polyfunkční studii využití VP Boletice.
Po stránce odborné byla zajištěna účast zástupců vojenských lesů, v čele s novým
ředitelem ing. Brandtem, i pracovníků újezdního úřadu. Potěšitelná byla přítomnost
zástupce ministerstva obrany a Nadace Partnerství. Počasí
přálo a zvolená trasa dávala předpoklad seznámit se s unikátní přírodou Boletic.
Jednotlivé zastávky poskytovaly dostatek prostoru nejen pro odborný výklad pana
Grulicha, doplňovaný panem Kloubcem z české společnosti ornitologické a úředníky
z újezdu, ale i pro bohatou diskusi. Ptal se zejména pan senátor a doufejme, že
získané poznatky uplatní ve svých aktivitách kolem Boletic. Odpolední část exkurze
byla připravena ve vojenské zotavovně Olšina, přímo v prostoru Boletic. Zde doplnili
složení skupiny někteří starostové obcí sousedících z VVP. Od nich zazněla také
většina ostrých diskusních příspěvků reagujících na audio prezentaci docenta Grulicha
a vystoupení členů české společnosti ornitologické a dr. Zývala, vedoucího týmu
zpracovávajícího polyfunkční studii. Mnohdy ostré a emotivní dotazy nahradily
klidnou a pohodovou atmosféru exkurze. Částečně k tomu přispěla i putovní výstavka
Boletice - klenot přírody, která byla v době exkurze nainstalována právě na zotavovně.
Ale to vše patří ke "zbraním a munici", kterou obě strany používají v zájmu prosazení
svých cílů a záměrů. Naším cílem bylo v tomto případě seznámit krajské zastupitele
s přírodou v diskutovaném boletickém vojenském prostoru.
Vladimír Molek Zpět
na obsah
|
Již pět let to v několika regionech Čech a Moravy vře. Vznikají občanská sdružení,
podepisují se petice, lidé se scházejí na veřejných schůzích, hlasují v místních
referendech, organizují koncerty, výstavy, sportovní akce a řadu dalších aktivit.
Obyvatelé více než čtyřiceti městeček a vesnic se totiž cítí ohroženi. Nedaleko
jejich domovů by mohlo být vyhloubeno konečné podzemní, tzv. hlubinné úložiště
vysoceradioaktivních odpadů, které tam stát začal hledat. Uložen zde má být ten
nejnebezpečnějsí odpad, jaký vytváříme - vyhořelé jaderné palivo z reaktorů. To
je životu nebezpečné i po 100 000 rocích, po něž musí být účinně izolováno od
biosféry. Z hlediska našich životů tedy navždy. Požadavky na geologické podmínky
pro uložení jsou tak přísné, že přes desítky let hledání existuje dnes jediná
země na světě, Finsko, která začala úložiště stavět. Ale nehrozí jen vlastní budoucí
obsah úložiště. Podle bezpečnostních kritérií musí být dostatečně vzdáleno od
velkých měst, dopravní infrastruktury včetně letišť apod. To v českých podmínkách
znamená umístění do zachovalé venkovské krajiny s hojně využívaným rekreačním
potenciálem. Samotná výstavba úložiště bude velkým průmyslovým provozem, který
tento ráz zničí a zároveň rozbije na padrť i dnešní socioekonomickou strukturu
postižených obcí. Především příchodem stovek pracovníků specializovaných profesí,
často horníků, do vesniček, které sami mají desítky, maximálně stovky obyvatel.
Avšak už jen dnešní zařazení obce na kandidátní seznam znamená ohrožení jejího
života - noví zájemci o bydlení v takovém místě si jej rozmýšlejí. Problematika
řešení osudu jaderných odpadů leží na bedrech státu, který podporuje existenci
jaderné energetiky. U nás za to zodpovídá státní Správa úložišť radioaktivních
odpadů (SÚRAO) a jí nadřízené Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO). Takový model
je ve světe obvyklý a sleduje hledisko zajištění nezbytné bezpečnosti oproti úzce
ekonomickému pohledu provozovatelů atomových elektráren. Zodpovědnost státu by
se rovněž měla projevit v zohledňování zájmů svých občanů. Z hlediska výše zmíněných
dopadů je to nanejvýš logické. Bohužel právě zde se ukazuje, jak hluboce je u
státních úředníků a vrcholných politiků zakořeněno myšlení direktivně centralistické,
kdy se s názorem postižených tak moc nepočítá. Obyvatelé dotčených obcí včetně
jejich starostů se v roce 2000 o zařazení na seznam lokalit potenciálního úložiště
dozvěděli z novin, nikdo neuznal za vhodné s nimi věc předem projednat. Po první
spontánní vlně protestů proti takové hrozbě přislíbilo SÚRAO přezkoumání výběru.
Hle, ukázalo se, že ne všechny lokality splňují požadavky dokonce i Mezinárodní
agentury pro atomovou energii. Od roku 2003 je pak po úložišti pátráno v šesti
lokalitách - v západních Čechách u Blatna a Pačejova, v jižních na Táborsku u
Božejovic, na Jindřichohradecku u Lodhéřova, na Českomoravské vysočině v oblasti
Rohozné a pak rovněž na Moravě na Třebíčsku u Budišova. Proti ohrožení
se postavila většina starostů, některé krajské reprezentace a také obyvatelé šestnácti
obcí v místních referendech. Ačkoli minulý premiér Špidla korunoval přístup státu
více než jasně slovy: "Místní referenda nemohou být důvodem ke změně energetické
politiky státu, protože menšiny nemohou stát v cestě obecnému blahu. Tuto otázku
lze řešit jen na celostátní úrovni.", nakonec byl hlas lidu alespoň částečně úspěšný.
V polovině roku se vláda na návrh MPO rozhodla pozastavit na 5 let další geologické
práce. Jak se ale ukázalo, tehdejší silná slova ministra průmyslu Urbana o zastavení
všech prací na vyhledávání konečného úložiště, byla jen nevážně míněným gestem
politika pro uklidnění znepokojené veřejnosti. Vyhodnocování vhodnosti vybraných
území totiž pokračuje dál. MPO zatím nenavrhlo změnu Grégrovy koncepce nakládání
s radioaktivními odpady a vyhořelým jaderným palivem v ČR, která byla přes nesouhlasné
stanovisko Ministerstva životního prostředí přijata v roce 2002. Ta definuje hlubinné
úložiště jako vhodnou cestu pro řešení konce jaderného palivového cyklu u nás.
Nadále tak platí, že již k roku 2015 mají být v územních plánech zaneseny dvě
kandidátní lokality. Do roku 2025 má být doložena vhodnost jedné z těchto lokalit
pro výstavbu hlubinné laboratoře, v níž se mají zkoušet metody ukládání na místě.
Výstavba konečného úložiště má být zahájena v roce 2050 a jeho zavážení spuštěno
v roce 2065. SÚRAO ani MPO se nepokouší využít vynucenou "pauzu" ani k
nápravě legislativy a naopak se pokusům senátorů o změnu snaží zabránit. Současný
atomový zákon staví obce i kraje, kde je plánováno vybudování jaderného zařízení,
do výrazně nevýhodné pozice, nejsou podle něj účastníky povolovacích řízení. Senát
nyní v červenci přijal za své některé návrhy senátorky Jitky Seitlové a poslal
je k dalšímu schvalování. Podle novely zákona se obce a kraje stanou automaticky
účastníky řízení o povolování umístění jaderných zařízení (tedy i úložiště) a
tím se mohou stát pro státní úředníky partnerem k diskusi. Senátní novela se bohužel
omezuje na účast ve správních řízeních - na rozdíl od skandinávských států obcím
nepřiděluje právo projekt přijmout, nebo vetovat. Jaderný průmysl nás
konejší, že úložiště ani nebudeme muset stavět, neboť vyhořelé palivo znovu použijeme
v nových reaktorech nebo transmutujeme. Tyto optimistické předpoklady jsou již
desítky let evergreenem k uchlácholení veřejného mínění, aniž bychom se ve skutečnosti
podobnému "řešení" nějak zásadně přiblížili. Již vyrobeného vyhořelého jaderného
paliva se asi jen tak nezbavíme. Zodpovědné, když nevíme, jak s ním naložit, by
tedy bylo zastavit jeho další produkci. Śanci k tomu pro vyšší a vyšší zisky ČEZu
ale necháváme prokluzovat mezi prsty.
Edvard Sequens, psáno pro Literární noviny Zpět
na obsah
|
U příležitosti výroční zemědělské výstavy navštívil jižní Čechy pan prezident,
aby nám sdělil, že chceme-li v našem regionu postavit významné stavby, zaručující
jeho rozvoj, např. dálnici, musíme o to víc usilovat. Na to poněkud rozhořčeně
reagoval jihočeský hejtman, s poukazem na setrvalou snahu o uspíšení stavby "détrojky",
již každý jihočeský vlastenec považuje za záruku prosperity svého kraje. Většina
Jihočechů ovšem (pravděpodobně realisticky) předpokládá, že si to "páni nahoře"
stejně zařídí po svém, že tedy stavbu dálnice urychleně prosadí, neboť se jedná
především o velký "kšeft" pro řadu zainteresovaných subjektů. Snad proto probíhala
letošní veřejná projednávání vlivu trasy R3 a D3 na životní prostředí za upřímného
nezájmu veřejnosti. Projednání části D3 z Českých Budějovic na hranici s bývalým
českokrumlovským okresem, které se konalo v Českých Budějovicích, se z dotčených
19 obcí zúčastnili pouze dva starostové a cca 50 dalších osob, převážně z řad
úředníků, kteří vymizeli ze sálu, jakmile jim skončila jejich obvyklá pracovní
doba. Dalšího projednání v Kaplici, k pokračování rychlostní komunikace R3 od
Krasejovky k hranicím s Rakouskem, se z dotčených 14 obcí zúčastnili tři starostové
a cca 80 občanů, vesměs z občanských sdružení či majitelů rekreačních nemovitostí.
Příznačné je, že obou jednání se nezúčastnili zástupci státní hygienické služby,
České inspekce životního prostředí ani dotčených orgánů ochrany přírody. Nač také,
když je jim jasné, že už je předem rozhodnuto. Okolo trasy dálnice zůstává
i nadále mnoho nejasností, existuje více navržených variant. Předem byla zavržena
jen varianta, jíž navrhovala občanská sdružení a jež by využívala větší části
trasy současné mezinárodní silnice I/3 (tudíž by její negativní dopady na krajinný
ráz i biodiverzitu byly minimalizovány). K dalším variantám nebylo možno zjistit
stěžejní údaje ani na veřejných projednáních, ani na příslušných úřadech. Jihočeští
zastupitelé jsou skálopevně přesvědčeni, že výstavbou a provozem dálnice nedojde
k žádným škodám na životním prostředí. Když jsem se ovšem obrátila na krajský
úřad s dotazem, jaká bude celková délka trasy dálnice D3 a R3 na území Jihočeského
kraje a kolik kilometrů čtverečných, event. hektarů nově zpevněných ploch vznikne
v dosud volné krajině její výstavbou, sdělil mi ve své odpovědi ze dne 7. 6. 2005,
že nemá k dispozici podklady, na jejichž základě by mi mohl odpovědět (!).
Také Ředitelství silnic a dálnic se nedokázalo k věci jasně vyjádřit. Trasa z
Prahy do Českých Budějovic by prý měla měřit cca 140 km, délka další části ke
státní hranici bude závislá na zvolených variantách. Průměrná šířka vozovky je
cca 30 metrů, závisí však především na proměnlivosti terénu. Údaje o celkových
finančních nákladech se též velice liší. Původní odhad se navýšil už dvojnásobně,
v současné době se hovoří o cca 60 miliardách. Ty ovšem stát k dispozici nemá,
nepřekvapuje tedy, že na veřejném projednávání sdělil zástupce ŘSD ing. Bocek
přítomným, že s dokončením rychlostní komunikace na Kaplicku je možné počítat
nejdříve v roce 2012, při pesimistickém scénáři až v roce 2017.
Také si připadáte trochu jako v Absurdistánu? S tímto pocitem zcela korespondoval
i průběh obou veřejných projednání, na nichž byly námitky občanských sdružení
bagatelizovány a v závěrečných stanoviscích označeny jako nepodstatné. Znovu bylo
možné si ověřit, že celý proces EIA je pouhá hra na demokracii, když ve skutečnosti
je rozhodováno politicky. O jeho nezávislém průběhu v případě dálnice D3 (R3)
lze oprávněně pochybovat. Zvlášť znechucující bylo servilní chování zástupce ministerstva
životního prostředí ing. Hory, jenž udělil slovo jihočeskému hejtmanovi Zahradníkovi
a jeho náměstkovi Schinkovi ještě před zpracovateli dokumentace a posudku, ačkoliv
v procesu EIA jsou si podle zákona všichni účastníci rovni a měli by dostat prostor
k vyjádření až v rámci diskuse. Přítomní se pak v dalších částech projednání sice
velmi málo dověděli o konkrétních škodách na přírodních a krajinářských hodnotách,
zato si vyslechli, jak je stavba dálnice záležitostí veřejně prospěšnou a socioekonomicky
přínosnou. Osobně jsem byla nejvíc šokována přístupem ministerstva
životního prostředí, tedy instituce, která byl měla bdít nad dodržováním zákonů,
chránících životní prostředí, k nestandardnímu jednání českokrumlovské radnice,
hraničícím s nezákonností. K záměru výstavby dálnice se totiž vyjádřil odbor ochrany
přírody dosti kriticky, když poukázal zejména na výrazné poškození krajinného
rázu i některých dalších přírodních hodnot. Vedení městského úřadu po zjištění
obsahu tohoto vyjádření, které odborní pracovníci ochrany přírody uplatnili v
procesu EIA, vyrobilo vlastní verzi stanoviska, z něhož "amputovali" nejkritičtější
části. Takto upravený antidatovaný elaborát, neoprávněně opatřený značkami pracovníků
ochrany přírody, odeslalo vedení městského úřadu s půlročním zpožděním, tedy již
po zákonné lhůtě, ministerstvu životního prostředí. Naše milé ministerstvo, které
by mělo takovou podivnou manipulaci (vykazující známky podvodu) s nezávislým odborným
vyjádřením rázně odmítnout jako nepřijatelný zásah do regulérního průběhu procesu
EIA, k tomu na veřejném projednání pouze sdělilo, že považuje za směrodatné pozdější
vyjádření, podepsané statutárním zástupcem městského úřadu, jeho tajemníkem ing.
Lubošem Jedličkou. Pan tajemník se ovšem na veřejné projednání raději nedostavil,
aby nemusel čelit případným nepříjemným dotazům....... Mladý,
ambiciózní a perspektivní referent MŽP, ing. Hora, pak závěrem celého jednání
navzdory realitě sdělil, že "byla naplněna všechna zákonná ustanovení pro veřejné
projednání
.." Po takové zkušenosti ovšem nezbývá než konstatovat, že představuje-li
si odbor EIA ministerstva životního prostředí, vedený ing. Honovou, průběh procesu
EIA takto, nemusely být na jeho provedení zbytečně vyplýtvány peníze z našich
daní. Jednodušší a mnohem levnější by bylo prostě konstatovat, že "sametová demokratizační
kosmetika" skončila. Věci lze přece řešit rychleji příkazem, jak si lid ostatně
zvykl za bolševika, takže mu to ani nepřijde. Jaroslava
Brožová, Jihočeské matky Zpět
na obsah
|
V rámci
Evropského týdne mobility a dne bez aut se Calla podílela na organizaci tří akcí.
Pro ty, kteří se jich z různých důvodů neúčastnili jsem připravil krátké shrnutí:
V cyklu zelených čtvrtků jsme ve spolupráci s Rosou pozvali dopravního inženýra
Lumíra Zenkla, který zasvěceně pohovořil o řešení komplikovaných dopravních uzlů
a možnostech celkového zklidnění dopravy v Českých Budějovicích, dále jsme s Českými
drahami zorganizovali panelovou diskusi o rozvoji železnice v jižních Čechách
a také jsme se zúčastnili akce "Den bez aut", kterou 22. září pořádalo město na
nám. Přemysla Otakara II. Zelený čtvrtek o dopravě, který se konal na
tradičním místě 15. září se vydařil. Pan Zenkl při přednášce čerpal ze svých bohatých
zkušeností a vědomostí, takže bylo dvouhodinové povídání nabito informacemi -
od historie městské dopravy v Budějovicích (dozvěděli jsme se např. o tramvaji,
která jezdila po Lannově třídě a nám. Přemysla Otakara II.), přes prezentaci grafů
se strmým nárůstem automobilové dopravy a trendů přepravy městskou hromadnou dopravou
až ke sčítání automobilového provozu a počítačovému modelování provozu (při plánování
nových tras, při opravách důležitých tepen apod.). Patřičný čas byl věnován
i současným problémům - pan Zenkl kritizoval záměr výstavby tunelu pod nádražím
ČD (indukce dopravy), liknavé zavádění dělených přechodů pro chodce, zdůraznil,
že město ignoruje fakt, že investicemi do cyklostezek ušetří miliony korun, které
jinak spolkne dopravní infrastruktura pro auta a přednesl návrhy konkrétních řešení
některých neprůjezdných křižovatek ve městě a zároveň i opatření na zvýšení bezpečnosti
provozu. Několikrát pozitivně uváděl příklad Tábora (cyklostezky, donucení investorů
supermarketů k financování kruhových objezdů apod.), což mi jako táborákovi připadalo
jako poněkud nekritický obdiv - Tábor dle mého soudu rozhodně neřeší dopravní
problémy ideálním způsobem... Nakonec se rozvinula bohatá diskuse, v níž jsme
zabrousili i do vzdálenějších témat - akce byla velmi inspirativní, škoda jen,
že na ni nepřišlo více lidí. Panelová diskuse o železnici moderovaná panem
Moravcem z Českého rozhlasu byla též velmi zajímavá. Pozvání na ni přijal pan
Ivan Študlar (zástupce ČD pro jihočeský region), Aleš Kuták (poradce ministra
ŽP), Jan Šatava (ředitel Jindřichohradeckých místních drah) a pan Radko Brand
(Centrum osobní dopravy ČD). Callu reprezentoval Vláďa Molek. V úvodním
slově seznámil Ing. Študlar přítomné se současnou situací a perspektivami (odklad
IV. koridoru, projekt Šumavských drah atd.), Aleš Kuták prezentoval srovnání železniční
a silniční dopravy (emise, statistika přepravených nákladů apod.), pan Šatava
představil svoji společnost a nastínil problémy soukromé železnice - na jednu
stranu s "velkým bratrem" ČD a na druhou stranu problémy, které mají s ČD společné
(např. při snaze o získávání nákladní přepravy). Pan Brand nás poté seznámil s
novinkami ve stále se zdokonalujícím jízdním řádu a vyjádřil přesvědčení, že vychází
vstříc potřebám cestujících - v čemž se s přítomnými příliš neshodl. V
následující diskusi došlo také na integrovaný dopravní systém a kupodivu i na
letiště (těchto otázek se ochotně ujal J. Thoma (nám. primátora a předseda představenstva
spol. Jihočeské letiště ČB) - možná i proto, že věděl, že na besedu o letišti,
která se konala následující den v Litvínovicích, stejně jako další pozvaní úředníci,
nepřijde... (s odůvodněním, že ji pořádá pouze jedna politická strana (Strana
zelených), a že město samozřejmě bude s občany o letišti diskutovat). 22.
září, na Den bez aut, jsme se vypravili se stánkem na náměstí před magistrát.
Počasí bylo nakonec celkem příjemné (teplo a sluníčko, žádný déšť jako v předchozích
dnech) až na vítr, který nám čas od času rozfoukal letáky a shodil vystavené informační
panely. Prezentovali jsme informace o škodlivosti automobilového provozu, publikace
o zklidnění dopravy ve městech, cyklistice atd. Největší zájem byl o panel s dálnicí
(kudy přesně povede její trasa). Občas se někdo zastavil na kus řeči, ale celkově
jsme moc velký zájem nevzbudili. Den bez aut byl vůbec ve stínu akce "barevné
dny" Eko-komu, které obsadily celé náměstí s atrakcemi pro děti (něco jako dětský
den s cílem motivovat děti k třídění odpadu). Ty se vydařily a byl o ně zájem
např. i ze strany mateřských škol. Týden evropské mobility přispěl k rozvíjení
diskuse o městské dopravě. Kdo chtěl, mohl se dozvědět leccos zajímavého z úst
nejpovolanějších. Doufejme, že uspořádané debaty a vznesené náměty od občanů budou
mít nějaký reálný dopad, a že nepůjde jen o plácnutí do vody. Petr
Drahoš Zpět
na obsah Jak jste jistě
zaznamenali v médiích, stal se bývalý náměstek Ministerstva průmyslu a obchodu,
jinak též držitel Ropáka roku 2004 Martin Pecina předsedou Úřadu na ochranu hospodářské
soutěže. Více absurdní postava již do čela antimonopolního úřadu snad ani nemohla
být posazena. Zastánce silného ČEZu nyní bude posuzovat jeho rozšíření o Severočeské
doly a další bobtnání. Protože jsme na těchto stránkách několikrát v několikaměsíčním
seriálu mapovali Ropáky roku 2004, dovolíme si Vám zprostředkovat slova, kterými
Martin Pecina přijal své ocenění. Mimo jiné v on-line rozhovoru na i-dnes 30.
8. 2005 pod názvem "Na Ropáka roku jsem právem hrdý": OTÁZKA (Petra Nová):
Dobrý den, pane Pecino, co považujete za svůj největši úspěch na ministerstvu?
A je něco, kde si myslíte, že jste selhal? ODPOVĚĎ (Martin Pecina): Za největši
úspěch považuji schválení energetické koncepce. Myslím, že je první, která se
blíži reálnému pohledu na svět. Také jsem si za ni vysloužil titul Ropáka roku
2004, na což jsem právem hrdý. To, že mě nepřátelé tohoto státu považují za nejhoršiho
protivníka, mne velmi potěšilo. Kde jsem selhal, je zbytek ekologické legislativy.
To sice nepatři přímo do mé kompetence, ale moc jsem se snažil zabránit panu Ambrozkovi
v dalších škodách způsobených českým občanům. Ale tady musím uznat, že mé úspěchy
byly pouze dílčí a skóre je ve prospěch MŽP a neprospěch daňového poplatníka.
Málokdo si to dnes uvědomuje, ale miliardové škody, které budou vznikat v budoucnu
v souvislosti s novou ekologickou legislativou, budeme platit všichni. Škoda.
Miroslav Patrik, koordinátor soutěže Ropák, a Edvard
Sequens Zpět
na obsah Týdenní otužování
těl zvyklých na příznivé klima školních lavic začalo 4.7. Krajina s vděčností
přijímala svazečky slunečních paprsků, korytem Stropnice se proháněly motýlice,
s chutí usedaly na písčité mělčiny, kypreje rozsvěcovaly nachové svícny pro potěchu
pestrého dvoukřídlého hmyzu. Z tenat sítí stále častěji se objevujících křižáků
pruhovaných se snažila vymanit všude přítomná sarančata.(zkrátka, šarvátky mezi
bezobratlými na denním pořádku). Sedm kosičů, později statečných, se chopilo
práce to břehé, plenili určenou ostrovní říši, lemovanou z jedné strany křovím
a sukcesními stádii místního biokoridoru, z druhé strany, pro kosu téměř nepropustný
prales rákosní, vzrostlý na silně eutrofizovaných sedimentech nivy (leč dobré
meliorační pásmo). Hraběnky ujaly se svých nástrojů, první pruhy lehce proschlé
zblochanotřtinové hmoty začaly obohacovat diverzitu krajinného rázu. Netrvalo
dlouho a hmota - biomasa končila pod zkušenými vidlemi paliče. Letmé nájezdy
bodavého hmyzu (na Stropnici je možné vysledovat nálety těchto přítulných "přátel"v
periodách - ráno - komár, muchnička, poledne - ovád, kloš - jen obtěžuje, nekoná,
večer - komár, muchničky, tipky - platí pro slunný den), se měnily v oblakovitě
seskupené šiky, vpodvečer si člověk musel chránit všechny nezakryté otvory, chýlilo
se ke změně počasí. Ranní probuzení skýtalo pohled na podmračené nebe,
jemné kapičky nechaly se unášet rozmarem větru - předvoj vodních těžkooděnců,
přes jejichž semknutou zbroj jsme se mnohdy ten týden nedostali. Kosit v
dešti lze, hrabat stěží, nosit, tož tak sme chlopi, ale pálit, toť byl Damoklův
meč (zde jsme šli na lokalitě slovně do kontroverze s vyššími správními orgány
ochrany přírody, neboť s deponováním hnoje v rákosovém pásu by se vyřešily stresy
a vůbec jak ten hnůj pálit - ze 25% plochy). Pod rouškou ochranářského záměru
snížit množství úživné biomasy nám do vzduchu vyletovaly nebezpečné látky nedokonalého
spalování. Tahání hromad mokré hmoty není tak těžké, ale pálení byla sisyfovská
práce. Nechat hmotu ležet na místě je vzhledem k hlavní náplni managementu kacířská
praktika (výluhy živin!), ale doporučuji přinesenou hmotu rozložit v jedné vrstvě
kol ohniště, které je v neprioritní zóně, a v době sušších dnů spálit. Také v
žádném případě nenechávat hmotu, ač zblochanotřtinovou, na místě pokosení - pozdější
hrabání je, vzhledem k prorůstání mladými výhonky, téměř dřevorubecká práce, nevhodná
pro dívky. Sklízeli jsme sušší lokalitu blíže k Peškovu mlýnu s jezírky
a dlouhou strouhou plnou rosnatek a tolií. Pamatuji si, že v roce 1999 bylo na
této lokalitě zemní sršní hnízdo a při kutání studní na polévání ohniště nám metr
nestačil. Letos zde bylo rejdiště vodního ptactva a v místech ohnišť až po kolena
vody (to je zas živin, které z polností výše položených, neoddělených říčním vegetačním
lemem, sem putují bez víza). Ze setkání s panem RNDr. Burgerem jsem se dozvěděl,
o narůstajícím stavu chřástalů kropenatých, bekasin otavních, a protahujících
slavíků modráčků - že by blýskání na lepší časy? Letos byla práce hlavně
pro neostřílené rákosobijce těžká, ale přesto si myslím, že tento ozdravný pobyt
nikomu neublížil. Už přítomnost člověka (paní domácí na mlýně), který stále ještě
používá trvale udržitelný selský rozum, nevytržený z kontextu místní krajiny,
některé brigádníky vedl k zamyšlení nad dnešní dekadentní virtualitou společnosti.
Hezké dny plné podzimních barev a paprsků slunce obtěžkanými alespoň špetkou tepla
přeje Honza Toman Zpět
na obsah Několik zkušenostmi nabytých
myšlenek, které se snaží vyvést ze zažitých a prosazovaných omylů. Zmije obecná
- v ČR jediný jedovatý volně žijící had. Způsoby kousnutí:
bez použití jedového zubu
s použitím jedového zubu, bez vstřiku jedu s
použitím jedového zubu se vstřikem jedu
Nejvýraznějsí látky v jedu zmije: viperin - hemoragická látka (rozkládá hemoglobin),
neurotoxiny, šokové látky. Menší zmije mají v jedu více neurotoxinů a šokových
látek (připadáme si jako bychom nedýchali, srdce neklepalo, vlivem neurotoxinů
je člověk psychicky labilnější). Po kousnutí vzniká v místě
poranění asi 4 mm velký tvrdý otok, který se postupně rozšiřuje. Nejvíce případů
kousnutí se týká končetin (rukou a nohou). Fáze otoku lze transparentně předvést
na rozdělené paži (po kousnutí do prstu ruky). Pokud otok postoupil jen do první
fáze, je to dobré, i přesto si vyžádejte minimálně jeden týden neschopenku, tělo
se vyrovnává s některými ložisky jedu i několik měsíců. I po měsíci může při zvýšené
námaze ztuhnout končetina. Ostatní fáze, tedy kousnutí výše do paže, vyžadují
lékařaké ošetření. ! v žádném případě nezaškrcovat, lehce stáhnout
končetinu elastickým obinadlem, povolovat a kontrolovat postup otoku, položit
do studené vody - zpomalení postupu otoku; ! nepohybovat s pacientem, nenutit
k pohybu; ! vyprávět decentní vtipy (člověk se odpoutává od špatného stavu,
který umocňují neurotoxiny a šokové látky v jedu); ! je třeba pít hodně tekutin,
možné i kafe a čaj; ! možnost podání antialergika - kalcium,dříve kodein +
kofein, které posilují imunitní systém; ! nepodávat antibiotika; ! nedotýkat
se místa kousnutí, velmi citlivé; ! nepohybovat dokud otok nesplaskne Antiviperin
- sérum proti zmijímu ušknutí, podávat jen v případě alergie na zmijí jed ( to
se však dozvíte až po ušknutí), v opačném případě může látka uškodit. Jak
vzniká sérum antiviperin: Získává se z koňské krve. Kůň je citlivější na zmijí
jed než člověk, stačí jedna běžná dávka jedu k úhynu. Postup: koni se po malých
dávkách implantuje nitrožilně jed, v krvi se postupně vytváří protilátky, nakonec
se krev z koně vypustí a zpracuje na sérum = smrt koně, doba trvanlivosti séra
je necelý jeden rok. Aktuálně na Stropnici je mnoho biotopů
přirozených pro život zmije, letos jsem zahlédl čtyři. Had je plachý, při přiblížení
a dusotu uniká, ale existuje výjimka - pár minut po nakladení hádků (vejcoživorodá)
je velmi citlivá na všechny pohyby v blízkém okolí a je schopná "bezdůvodně" do
čehokoli kousnout. Podle barvitého líčení jednou
ušknutého herpetologa, Ivana Zwacha, zpracoval Honza Toman Zpět
na obsah
|
Calla a
Hnutí Duha upozornily pomocí tiskové zprávy na nedostatky takzvaného zeleného
tarifu ČEZ (podrobnosti na www.zelenaenergie.cz).
Přivítaly sice, že spotřebitelé mohou od ledna 2006 přepnout na elektřinu z obnovitelných
zdrojů, ale varovaly, že produkt v podání českého energetického mamuta má vážné
mínusy. Zelené tarify musí dodržovat přesná pravidla, která zajišťují jejich důvěryhodnost.
ČEZ však sám přiznává, že drtivá většina nabízené zelené energie nepochází z nových
čistých zdrojů, nýbrž z desítky let starých velkých vodních elektráren, které
zničily kilometry říčních údolí či kaňonů. Přitom nezávislý evropský standard
čisté elektřiny EUGENE (www.eugenestandard.org)
takové zdroje výslovně vylučuje. Dalším zdrojem tzv. zelené elektřiny ČEZu je
podíl ze společného spalování biomasy s uhlím v kotlích velkých hnědouhelných
elektráren. Původní tarif Zelená energie dodávaný Západočeskou energetikou, ze
kterého nový produkt skupiny ČEZ vychází, odebíral skutečně čistou elektřinu z
několika malých vodních elektráren na Šumavě. Navíc zelené tarify mohou
platit jen pro dodávky zajištěné zvláštní smlouvou mezi výrobcem a dodavatelskou
společností - tedy mimo rámec zákonem garantovaných povinných výkupů. Nabídka
ČEZ to nesplňuje. Drtivá většina elektřiny, kterou ČEZ prodává, je špinavá. Její
ekologické image by spíše přispělo postupné nahrazování špinavých zdrojů zdroji
čistšími, než nabídka nekvalitního zeleného tarifu. Edvard
Sequens s využitím společné tiskové zprávy vydané s Hnutím DUHA Informační
list o zelených tarifech: www.hnutiduha.cz/cistaenergie/info.htm Zpět
na obsah Mimo běžná témata ekologické poradny u nás můžete hledat pomoc
ve dvou oblastech, na které se specializujeme: Ochrana přírody a krajiny
- metodická i právní pomoc občanům, obcím a občanským aktivitám při rozhodování
o stavbách a činnostech ovlivňujících životní prostředí, zapojování veřejnosti
do procesů posuzování vlivů staveb na životní prostředí, využívání zákonů o poskytování
informací, zakládání občanských sdružení, organizování občanských aktivit, zprostředkování
posudků. Za tuto oblast poradny odpovídá Vladimír Molek, dosažitelný na
telefonu 387 311 381, v době nepřítomnosti možno využít druhé tel. linky 387 310
166, která slouží zároveň jako záznamník a fax, e-mail: calla@ecn.cz Trvale
udržitelná energetika - poradenství občanům, obcím i občanským sdružením v
oboru obnovitelných zdrojů energie, jejich možnostech, dostupnosti, podporách
pro realizaci, legislativě apod. Poradna spotřebitelům elektřiny při jejich problémech
s distributory. Právní a všestranná informační pomoc obcím, u nichž by mohlo být
vybudováno konečné úložiště vysoceradioaktivních odpadů, archiv informací k jaderné
energetice. Pro odpovědí z oblasti energetiky se obracejte na Edvarda Sequense
na telefon (se záznamníkem i faxem): 387 310 166, e-mail: edvard.sequens@ecn.cz.
Poradenské hodiny pro veřejnost v kanceláři sdružení - Fráni Šrámka
35, České Budějovice: Pondělí - 9 až 13 hodin (především energetika) Úterý
- 13 až 17 hodin (především všeobecné poradenství) Středa - 9 až 13 hodin
(především ochrana přírody a krajiny) Osobní návštěva mimo poradenské hodiny
je možná po předchozí domluvě. Využijte poradenství pomocí e-mailu: calla@ecn.cz.
Písemné spojení: Sdružení Calla, P.O. BOX 223, 370 04 České Budějovice.
Ekologické poradenství je podpořeno z prostředků evropského sociálního fondu
a Ministerstva životního prostředí v rámci projektu Krajské sítě environmentálních
center KRASEC. Zpět
na obsah
|