|
Ďáblík číslo 30 (prosinec 2005)
jako "otvírák" tohoto čísla jsme zařadili zprávu o tom, jak naše pracovnice
Hana Gabrielová pronikla do Bruselu, dalšími materiály českých ornitologů se vracíme
k problematice ptačí chřipky, jsme rádi, že můžeme otisknout zprávu o semináři,
který jsme spolupořádali k otázce možné (?) symbiózy solárních zařízení a památkových
objektů, dozvíte se, jak do Čech dorazila nová anticena, informujeme o pokračování
našich aktivit v kauze Boletice, přetiskujeme text o revizi zonace v Šunapu, a
pokud vás pod girlandami vánočních světel napadne, kam se podělo skutečné nebe,
nalistujte si článek astronoma Jana Hollana. A přidáváme obvyklou hrst pozvánek.
Zpět
na obsah
|
Nadace
Heinricha Bölla podporuje vzdělávání a společenskopolitickou angažovanost v oblastech
ekologie, demokracie a solidarity, boj proti násilí a rovnoprávnost mužů a žen.
Pro neziskové organizace a zástupce dalších "zelených" ze střední a východní Evropy
zorganizovala na konci listopadu 2005 třídenní cestu do Bruselu. Cílem bylo seznámit
dvanáctičlennou skupinu "zelených" aktivistů s tím, jak funguje Evropský parlament.
Vzdělávací cesty se zúčastnili z českých neziskových organizací kromě Cally ještě
Jihočeské matky, Hnutí Duha a Zelený kruh. Mezi dalšími pak zástupci NNO z Ruska,
Ukrajiny, Polska a Slovenska. Ředitel pobočky Nadace Heinricha Bölla v
Bruselu Ralf Fücks nám při setkání představil její činnost a nastínil jako jednu
z hlavní priorit pro příští rok koordinaci aktivit k 20. výročí černobylské havárie,
kterou převezme pobočka Nadace HB v Rusku. Tom Rucsche pracuje pro evropskou komisi
v sektoru energie a dopravy. Diskutoval s námi problémy, které mohou vyvstat jednotlivým
státům při nesplnění závazků EU, např. při nesplnění zvýšení podílu OZE či snížení
energetické náročnosti. Dále osvětlil i možnosti, co lze dělat, pokud je ze současné
situace členského státu patrné, že nařízení EU neplní nebo plnit nechce. Zástupcům
neziskových organizací svitla díky této informaci naděje. Právě oni se často setkávají
s tím, že i po vyčerpání všech zákonných prostředků v rámci státu a po opakovaném
poukazování na problém se náprava nedostaví. Z hlediska snah o prolomení limitů
těžby uhlí byla důležitá informace o tom, že do konce roku by měl Evropský parlament
zveřejnit zprávu o využití uhlí a aktuálních dotacích do těžby. V přátelském
duchu se nesla návštěva v Greenpeace Unit, která je sesterskou organizací Greenpeace
International. Tato pobočka Greenpeace monitoruje především práci evropských institucí,
vznik a vývoj evropské legislativy a snaží se o uplatnění racionálních řešení.
Mark Johnson má několikaleté zkušenosti v oblasti jaderné energetiky a od letošního
srpna pracuje pro GP Unit na protijaderné kampani. Z debaty o přípravě společné
evropské politiky pro nakládání s radioaktivními odpady vyplynulo, že na tématu
jaderného odpadu v EU pracují i nadále tři skupiny odborníků, kteří pro to byli
určení ještě v době diskusí o přijetí "jaderného balíčku" v roce 2004. Do konce
roku 2005 se očekávají personální změny na postu odpovědném za nakládání s jaderným
odpadem. První večer bruselské návštěvy jsme zakončili na konferenci WWF
ke klimatickým změnám, kde jednotlivé příběhy lidí z různých částí Evropy přinesly
svědectví o hrozbě klimatických změn. Ve Španělsku měli letos zemědělci na úrodě
ztráty až 100 %, v Itálii má oteplování destruktivní vliv na včelstva, v Německu
likvidují lesy kolonie mravenců, ve Skotsku přestává poslední roky sněžit a v
na jižním anglickém pobřeží zaznamenávají lidé vzrůstající hladinu moře a častější
bouře. To vše napovídá tomu, že problémy klimatických změn jsou dnes více než
aktuální - proto je třeba naléhavě přijmou účinná opatření. Na toto téma
vhodně navázala další den ráno návštěva kanceláře mezinárodní organizace CAN (Climate
Action Network) jejíž hlavní oblastí zájmu je společná myšlenka řešení problému
klimatických změn vzájemným sdílením informací, spoluprací a budováním společných
strategií. Od roku 1989 pracuje v Evropě a dnešního dne čítá 95 členů. Mluvili
jsme o tom, že pokud se naučíme energii efektivně využívat, můžeme v EU ušetřit
až 60 miliard Euro ročně. Důležitou součástí efektivního hospodaření s energiemi
musí být zároveň i zákaznický servis a uvědomělá motivace lidí. S Claudem
Turmesem, místopředsedou Strany zelených, jsme se setkali přímo v budově Evropského
parlamentu. Člověk pracující jako energetický expert pro EP byl pro nás studnou
informací. Odkázal nás na několik již zpracovaných nebo zpracovávaných zajímavých
reportů např. o možnosti vývozu jaderných odpadů do Ruska nebo o odpovědnosti
za jeho výrobu. Diskuse se rozšířila i na otázku o pojistných částkách pro jaderné
elektrárny a výškách jaderných účtů určených pro likvidaci elektrárny po dosažení
životnosti. Společně jsme otevřeli téma dubnové konference k výročí černobylské
havárie příští rok v Kyjevě, jejímž doprovodným programem by měly být také výstavy
fotografií a přehlídky filmů. Setkání s Milanem Horáčkem, členem Evropského
Parlamentu za německou Stranu zelených, nám dalo prostor se dozvědět něco o lidských
právech a globální politice EU. Jeho naopak zaujal osud Alexandra Nikitina, který
přijel na bruselská setkání zastupovat ruskou organizaci Bellona. Alexandr strávil
velkou část svého života na jaderných ponorkách a prací na jaderných programech
a dokonce byl v devadesátých letech za jeden ze svých reportů pro porušování státního
tajemství odsouzen k vězení. Debatu o tajných jaderných projektech v Rusku vystřídalo
vystoupení Panu Laturiho, který se v Evropské straně zelených věnuje plánování
kampaní. Jejich aktivity jsou úzce programově provázané s prací neziskových organizací
a je oboustranným zájmem na společných kampaních v rámci efektivity spolupracovat
nebo je alespoň brát na zřetel. Poslední ráno naší "bruselské tour" jsme
zahájili v Evropském komisařství, kde jsme se setkali s panem Derekem M. Taylorem,
komisařem pro energii a dopravu. Pan Taylor se nám svěřil, že dlouhou dobu pracoval
v oblasti jaderné energetiky a jako perličku na závěr vzpomenul, že se ještě nikdy
nesetkal se zástupci neziskových ekologických organizací, a poděkoval nám za setkání.
Věřme, že ho těch pár našich otázek či krátkých komentářů přivedlo k zamyšlení
nejen nad problémy jaderné energetiky. Ještě týž den odpoledne měl pan Taylor
sjednanou schůzku na téma nakládání s radioaktivními odpady u svých francouzských
kolegů, což svědčí o tom, že EU na tomto tématu aktivně pracuje. Na výsledky jednání
si bohužel budeme muset počkat do roku 2007, kdy má být známo, jak se EU k tomuto
problému postaví. Před obědem nás v Evropském parlamentu přivítal a provedl
Ondřej Liška, poradce v oblasti regionálního rozvoje za Stranu zelených. Osvětlil
nám dotační politiku Evropské unie, jakým způsobem funguje složitá struktura udělování
grantů a také, kdo má možnost a právo do čeho v jednotlivých procesech zasahovat.
Pokud se chce evropský úředník prosadit, není to jednoduchý úkol, jak z pohledu
složité administrativy, tak z pohledu celkové potenciální sumy oponentů. Při připomínkování
nějakého zákona se může sejít až 1000 připomínek od různých autorů a je pak pouze
na jednom či několika málo jednotlivcích, jak s nimi budou dále pracovat. Poslední
naší zastávkou v Bruselu bylo setkání s Marcem Timmerem, ředitelem Evropského
fóra pro obnovitelné zdroje energie. Mluvili jsme o možnostech spolupráce při
rozvoji obnovitelných zdrojů energií v jednotlivých členských státech.
Za tři dny v Bruselu jsme díky skvělému organizačnímu zajištění stihli opravdu
mnoho, navštívili jsme kolosální budovu Evropského parlamentu, podebatovali s
kolegy z neziskových organizací i nahlédli osobně do každodenního pracovního dne
evropských zákonodárců. Děkujeme Nadaci Heinricha Bölla, že nám tyto cenné zkušenosti
umožnila získat. Hana Gabrielová
Na jaře příštího roku proběhne opět soutěž Ropák a Zelená perla 2005. Již nyní
je ale dobré shromažďovat vhodné tipy a výroky. Do naší sbírky tentokrát přispěl
vládní zmocněnec, poslanec ČSSD Vlastimil Aubrecht na tiskové konferenci v Mostě
21.11. t.r. k územně-ekologickým limitům těžby. Dal se slyšet takto: "Kde je
uhlí, tam se musí počítat s odtěžením. Ekologové jsou parchanti, jde jim jen o
peníze. Odněkud z Brna si tady dělají, co chtějí. Nikdo z nich mě a severní Čechy
nepodpořil, když jsem sháněl podporu na 15 miliard od vlády. A energie budeme
potřebovat stále víc - oproti Americe nemáme ještě zdaleka tak elektricky vybavené
domácnosti, jako oni. Ale to k nám přijde. Proto nevadí, když elektřinu zatím
vyvážíme - budeme ji brzy potřebovat. MŽP nemá pravdu s úsporami energie, jsou
to výmysly." Edvard Sequens Zpět
na obsah
|
Vědci z celého světa varovali
před panikou vzniklou na základě četných tvrzení, že divocí ptáci jsou prý jedinou
příčinou ptačí chřipky. Nová pracovní skupina pro ptačí chřipku, skládající se
z představitelů a pozorovatelů z 9 různých mezinárodních organizací, včetně 4
organizací při OSN volá po přesnějších datech a informacích o příčinách rozšíření
choroby. Varovali, že choroba může i vážně ohrozit a zdecimovat několik
celosvětově ohrožených druhů ptáků, jako je např. husa malá, berneška rudokrká,
husa labutí či jeřáb sibiřský. Tato pracovní skupina, svolaná sekretariátem Bonnské
úmluvy (Úmluva o ochraně stěhovavých druhů volně žijících živočichů při OSN) ve
svém vyjádření žádá urychlené akce vedoucí k objevení skutečných příčin rozšíření
ptačí chřipky. Současně varovala před rostoucí hysterii a jednostranným přístupem
médií, která neomluvitelně zjednodušují příčiny šíření nemoci a svalují vinu především
na divoké ptáky. Zdůrazňují, že stále nejsou ještě známá klíčová fakta,
včetně toho, jak je virus přenášen mezi domácími a divokými ptáky. Zdůrazňují
potřebu zkombinovat reálný odhad skutečného rizika a ustanovení výzkumného programu
financovaného jednotlivými vládami a mezinárodními organizacemi tak , aby mohly
být pravdivě zodpovězeny základní otázky ohledně šíření ptačí chřipky, především
to, jak se virus chová v těle nakažených divokých ptáků a jak dlouho je schopen
přežívat v jejich tělech a v prostředí, jak je virus přenášen mezi domácími a
divokými ptáky a které migrační trasy a lokality mohou být přesně označeny jako
místa největšího rizika jak pro stěhovavé ptáky tak pro chovanou drůbež (tyto
otázky byly zformulovány Vědeckou radou Bonnské úmluvy, pod vedením profesora
Colina Galbraitha). Pracovní skupina také vyzvala vlády a místní úřady k větší
kontrole drůbežářských velkochovů, obchodu s živou drůbeží a trhů s divokými zvířaty,
které představují ideální podmínky pro šíření viru a jeho mutaci do ještě nebezpečnějších
forem. Ztrácíme drahocenný čas obviňováním divokých ptáků, zatímco bychom
se měli soustředit na odhalení skutečných příčin šíření choroby, které pravděpodobně
budou spočívat spíše v praktikách chovu drůbeže a v obchodu s drůbeží, kde je
běžné nashromáždění obrovského počtu ptáků do malého prostoru, kde jsou mnohem
více náchylnější k onemocnění a kde fyzické podmínky jsou přímo ideální k šíření
a mutaci takových virů, jako je např. H5N1. Dalším důležitým ohrožením je celosvětový
obchod s domácími i divokými ptáky, kdy doslova miliony ptáků a ostatních zvířat
putují skrze přeplněné trhy se zvířaty, které představují další možnost pro šíření
patogenního viru. Z pramenů České společnosti
ornitologické Zpět
na obsah
|
V souvislosti
s panikou ohledně Ptačí chřipky se Českou republikou šíří další strach z ptáků;
pro změnu z havranů, jejichž hejna k nám nyní - tak jako každý rok - přilétají
zimovat. Obrovská černá hejna vzbuzují v již dost vystrašených lidech další záchvat
strachu - zvlášť když se dočtou, že k nám přilétají z "nakaženého Ruska". Informuje-li
navíc jeden z nejčtenějších deníků, že "smrt kvůli ptačí chřipce hrozí od havranů
z východu", není se co divit vzniklé hysterii. Tak jako vždy i nyní však platí,
že strach má velké oči. Jak to vlastně je s těmi "nebezpečnými havrany"?
Nejprve nějaká fakta o havranovi. Havran polní v Čechách hnízdí v koloniích na
různých místech republiky, jako jsou např. Veltrusy, Pardubice, Chrudim, či Veselí
nad Lužnicí. Všichni tito hnízdící ptáci od nás na zimu odlétají (a v současné
době již odlétli) do jihozápadní Evropy. Naopak k nám přilétají početná hejna
(odhad 2 - 4 miliony) ptáků nejčastěji z jižní části Běloruska, severní části
Ukrajiny a ze středního Povolží. Z oblastí, kde jsou prokázána ohniska ptačí chřipky,
k nám tedy může přiletět jen zlomek z celkového počtu ptáků.Po příletu se ptáci
přes den toulají po krajině a často se vyskytují i ve městech. Na noc se pak slétají
na hromadná nocoviště, rozmístěná po celé ČR. Proč se NEBÁT havranů? Důvody
lze shrnout do několika bodů: Až do 21. 10. nebyl v celé
Evropě vysoce patogenní kmen ptačí chřipky H5N1 prokázán u divoce žijícího ptáka.
Podle posledních zpráv k tomu došlo u labutí v Chorvatsku. Mnohem větší pravděpodobnost
je však přenos nakaženou drůbeží. Doposud nebyl prokázán přenos
jakéhokoli viru ptačí chřipky z volně žijícího ptáka na člověka. Obecně se odborníci
shodují na tom, že přenos viru ptačí chřipky z ptáka na člověka je složitý proces.
Došlo k němu zatím pouze v Asii a to při velmi úzkém a dlouhodobém kontaktu lidí
s drůbeží a jejími exkrementy. Havran polní patří do řádu pěvců.
Ti nenáležejí mezi rizikové skupiny, u nichž je pravděpodobná nákaza a přenos
viru H5N1. Tento kmen byl doposud u pěvců prokázán pouze v Asii a většinou se
jednalo o doma chované druhy. Migrace havranů neprobíhá najednou,
tedy hejno ptáků v Rusku se nezvedne a naráz neodlétne do České republiky. Ptáci
mají po cestě různé zastávky, kde se potulují a hledají potravu. Celá trasa jim
může odhadem trvat i týden. Vzhledem k tomu, že odhadovaná inkubační doba (tedy
doba od nakažení do projevení nemoci) u viru H5N1 je dva dny, začali by nakažení
ptáci hynout již po cestě, což by za současné panické situace zcela jistě neuniklo
lidské pozornosti. Navíc u takovýchto hejnových ptáků by zřejmě došlo k rychlému
přenosu v celém hejnu a tudíž k hromadnému umírání, což zvyšuje pravděpodobnost
objevení případných postižených ptáků. S největší pravděpodobností k nám tedy
přilétli ptáci zdraví, resp. nenakažení vysoce patogenním kmenem H5N1. Případy
chřipky, které jsou hlášeny z různých míst Evropy, jsou v naprosté většině nízkopatogenní
kmeny chřipky, tedy relativně neškodné, nepřenositelné na člověka. U ptáků jsou
totiž tyto lehké formy chřipky běžné stejně, jako lidé mají "své" chřipky. Vysokopatogenní
chřipka kmene H5N1 byla zatím v Evropě objevena pouze v Rusku, Rumunsku, Chorvatsku
a Turecku a ohniska jsou pod kontrolou. Hromadná nocoviště
jsou vždy sledována ornitology, kteří mimo jiné havrany počítají. Zcela jistě
by si nějakého hromadného úhynu všimli a upozornili by kompetentní úřady např.
státní veterinární správu. To ostatně může udělat každý občan, zneklidnění je
však namístě pouze u výskytu skutečně hromadného úmrtí ptáků.
Převzato
z tiskové zprávy České společnosti ornitologické Zpět
na obsah
|
Diskusní seminář s tímto názvem uspořádaly
Calla a Liga ekologických alternativ dne 11. listopadu 2005 v Českých Budějovicích
v rámci veletrhu ForArch. Rozmach využití solární energie pro ohřev vody
i výrobu elektřiny přináší totiž i do České republiky střety při snaze umístit
solární kolektory či fotovoltaické panely na památkově chráněné historické objekty.
Dá se očekávat, že s rozvojem solární energetiky bude těchto střetů přibývat.
Musí to tak být? Nebo mohou památky a moderní ekologické zdroje energie existovat
v symbióze? Dusná atmosféra plná emocí, která panovala od počátku do konce v sále
Domu kultury Metropol, jakož i dlouhá bouřlivá diskuse ukázaly, že cesta k dohodě
rozhodně nebude jednoduchá. Základní problém nastolil ve svém úvodním vystoupení
Ing. Edvard Sequens z Cally: mnozí lidé si chtějí pořídit solární kolektor či
fotovoltaický panel na památkově chráněný objekt a najednou zjistí, že to nebude
tak jednoduché. Mgr. Karel Merhaut z LEA v přednášce nazvané Solární boom
v sousedních zemích a aktuality oboru v ČR seznámil přítomné se základy solární
energetiky. Zmínil Litoměřice a Plzeň jako jediné obce u nás, které poskytují
místní dotace na instalace solárních systémů. Na rozdíl od státních jsou tyto
dotace rychlé, pružné a nárokové. Představil Solární ligu v Německu i u nás jako
soutěž, která má za cíl zvýšit zájem lidí o "solárko". Trh se solární termikou
roste o 12 % ročně a střety s památkáři jsou běžné všude. "Jinde se ale víc komunikuje,
u nás památkáři zamítají kolektory často bez jakéhokoli zdůvodnění," poznamenal
na závěr. Jitka Feitová z Univerzity Bamberg v přednášce Způsoby a příklady
řešení soužití solárních systémů s památkami v Evropě, zejména v Německu, uvedla,
jak se s tímto ožehavým problémem vyrovnávají jinde. V Německu je památková péče
v kompetenci jednotlivých spolkových zemí - mají tam tedy 16 zákonů na ochranu
památek, které odrážejí mentalitu a historii jednotlivých zemí. Naproti tomu v
Rakousku, Švýcarsku či Itálii je vždy jeden zákon jako u nás. V Německu ale hodně
záleží i na obcích, které mohou mít své vlastní předpisy. "Solární systémy se
dostávají vždy do konfliktu s památkáři, protože mění vzhled památky," uvedla
Jitka Feitová. Na druhou stranu ale památkáři vynakládají mnoho peněz na opravu
památek před kyselými dešti. Tyto opravy by přitom nebyly potřeba, kdyby atmosféra
nebyla tolik znečištěná - a tomu pomáhají právě solární zařízení. Některé
prezentované obrázky působily jako sci-fi: například 296 m2 fotovoltaiky
na budově Říšského sněmu (v historickém centru Berlína je Solární vládní čtvrť
s pěti velkými solárními systémy). Nebo kostel v Burgwalde (Duryňsko) s celou
střechou pokrytou "solárními taškami". To by podle Jitky Feitové mohla být jedna
z kompromisních cest, ale tyto tašky jsou zatím dražší než běžné fotovoltaické
panely. Podle ní patří solárko k běžnému vybavení budov stejně jako garáž, koupelna
či anténa, kde se kompromisu s památkáři daří dosáhnout. Německo podporuje
OZE, ale i tam dochází někdy v souvislosti s památkami k dramatickým situacím.
Příklad: občan Karl Heinz Asser z obce Ettlingen v Bádensku si instaloval fotovoltaiku
na svůj dům v sousedství památkově chráněného kostela. V obci měli vyhlášku, podle
níž na fototermické kolektory není třeba povolení. Vyhláška pocházela z doby,
kdy ještě o fotovoltaice nikdo nic nevěděl, a pan Asser dospěl k názoru, že povolení
nepotřebuje ani na instalaci fotovoltaického systému. Dostal ale dopis od starosty,
ať moduly odstraní, protože působí cizorodě. Následovaly tahanice, soudy, petice
a nakonec i sbírky na jeho podporu. Až nakonec se dostavil na místo i zemský hejtman
a divil se, kvůli čemu se celý spor děje. Nakonec starosta ustoupil a rozhodl
se změnit místní předpis. V Německu jsou solární instalace velmi podporovány církvemi,
což pomáhá, protože je tam více než polovina věřících. A na webových stránkách
farností se vysvětluje i význam fotovoltaiky. "Na solární instalace si nejprve
oko musí zvyknout a musí o nich lidé něco vědět, jinak se na to dívají nedůvěřivě
jako kdysi naši předci na nové stroje," říká Jitka Feitová. Ing. Vladimír
Kučeravý a RNDr. Jan Pokorný z Třeboňského inovačního centra seznámili přítomné
s příkladem řešení konkrétní solární instalace na památkově chráněném renesančním
domě v Jindřichově Hradci. Jde o krásný renesanční dům se sgrafity, jehož majitelem
je dr. Pokorný, známý biolog a ekolog. Pět kolektorů Heliostar pro přípravu TUV
a přitápění jednoho z bytů je umístěno ve dvoře, skryto vnějším pohledům, viditelné
pouze z okolních bytů. Vzhledem k tomu, že jde o památkovou rezervaci, ale nezískal
od památkářů povolení k instalaci. Proto dal kolektory nainstalovat načerno a
souhlas jednoho z památkářů získal teprve dodatečně. Tento postup a jeho veřejná
prezentace ale velmi rozčílil Janu Vozábalovou, vedoucí odboru kultury, památkové
péče a cestovního ruchu Krajského úřadu Jihočeského kraje. "Tento postup je protizákonný,
v památkové péči nelze nic povolit dodatečně. Památkáři nedoporučují, památkáři
rozhodují," prohlásila. Řízení památkové péče je totiž zcela samostatné a předchází
stavebnímu řízení. Dr. Pokorný namítl, že se zabývá životním prostředím a chce
pro něj něco udělat. "Zákon působí špatně, dát kolektor na střechu je hereze,
běžným postupem tam vůbec nejde dát." Na to pí Vozábalová celkem logicky argumentovala,
že zákon platí pro každého a je třeba ho ctít. Zdůraznila, že proti umístění kolektorů
u Dr. Pokorného nemají námitek, protože opravdu nejsou vidět, což je ale v památkové
rezervaci velmi vzácná výjimka. Vadí jim však způsob, jakým byly instalovány.
Až na kolektory ovšem památkáři vesměs oceňovali, jak vzorně se dr. Pokorný o
svůj dům stará. Ve svém vlastním vystoupení Pohledy památkové péče vysvětlila
Jana Vozábalová, jak se na instalace solárních zařízení dívají samotní památkáři.
"Všichni uznávají nutnost chránit přírodu, ale o památkové péči už mnoho lidí
přesvědčeno není. Přitom pokácený strom vyroste znovu, ale gotickou zeď už nikdy
nikdo nepostaví. Památky jsou promlouvající svědci věků," apelovala J. Vozábalová.
Poté vymezila zcela jasné Systém v Holašovicích, který má zmizet? hranice: na
domě, který je nemovitou kulturní památkou, nelze solární zařízení umístit - až
na vzácné výjimky, jaké představuje případ dr. Pokorného. V památkových rezervacích
je umisťovat rovněž nejde - ve vesnických vůbec ne, protože jsou malé, v městských
snad jen výjimečně na zemi, kde nebudou vidět. "Památková péče nechce, aby se
naše mínění kamkoli posouvalo!" prohlásila nekompromisně. "Jestliže si zvykneme
na to, že na střechách památek je fotovoltaika, tak už nebudeme vůbec vědět, jak
vypadaly původně." V památkových zónách je podle ní situace trochu odlišná,
tam by se občas daly dát, pokud nebudou vidět. Zdůraznila ale, že je i tam chráněné
úplně vše, včetně pohledů na zónu zvnějšku. V krajinných památkových zónách lze
možnost jejich instalace naopak úplně vyloučit. V ochranných pásmech je lze občas
povolit, pokud nebudou vidět. Dále objasnila, že u všeho, co je chráněné, jsou
požadovány původní materiály, nevyhoví tedy ani fotovoltaické střešní tašky. Kolektory,
které by byly vidět, by poškodily obraz "střešní krajiny". Ing. Bohuslav
Mičán z Národního památkového ústavu, územní pracoviště České Budějovice, zdůraznil,
že památkáři nemají nic proto solárním zařízením. "Nechceme jen, aby se umisťovaly
v některých místech. I ze zahraničí jsme nabádáni, ať si své památky nezkazíme,
protož v Británii i jinde už k tomu došlo." Podotkl, že památkářské instituce
jsou zřízeny jako ochrana proti nekalým praktikám některých vlastníků. Po vystoupení
památkářů zůstali "soláristé" poněkud zaraženi, protože začalo být jasné, že hledat
za těchto podmínek kompromis bude těžké. Jiří Landa, místostarosta Litoměřic,
uvedl příklady řešení v městské památkové rezervaci v Litoměřicích. V Litoměřicích
došlo v 90. letech k masivní plynofikaci (90 % domácností). Po zdražení plynu
ale chtěli mnozí občané vrátit dotace na pořízení plynu a topit zase uhlím. Komise
životního prostředí proto začala od roku 2000 podporovat instalace solárních kolektorů,
tepelných čerpadel a zateplování. Tento přístup slaví úspěch, dotace ve výši 10
- 20 000 Kč vedly k nárůstu instalací kolektorů na přípravu TUV. Dnes jich mají
Litoměřice již 350 m2 a na odboru leží dalších 50 žádostí. "Mnoho lidí, kteří
chtěli uhlí, se nakonec obrátilo na slunce," řekl Landa. Velkým problémem je ale
to, že je centrum památkovou rezervací. Mnoho zájemců tak nezískalo povolení památkářů.
Někdy se podařilo najít takové umístění, kde kolektory nejsou vidět, nebo je bylo
možné vymístit mimo rezervaci. Zajímavý referát Nová "krajina střech" ve
městech i na venkově? přednesl Mgr. phil. MUDr. Tomáš Hájek, PhD., poradce ministra
životního prostředí a člen české komise pro UNESCO. "Ochrana životního prostředí
a ochrana kulturního dědictví jsou v této době menšinovými veřejnými zájmy. Proto
musí spolupracovat, jsou ke spolupráci přímo odsouzeny" řekl dr. Hájek. "Nejdou
proti sobě, jsou tam mosty, jen se po nich musíme naučit chodit a žít v symbióze."
Zdůraznil, že se oboje vyvinulo ze stejného preromantického základu a po celé
19. století šlo spolu. Teprve ve 20. století se ochrana památek a životního prostředí
oddělila (ale třeba v Itálii jsou dodnes propojeny). Velký rozdíl je ovšem v tom,
že památková péče je zabarvena velmi regionálně, v každé zemi vznikla jinak a
její zkušenosti jsou nepřenosné. Naproti tomu životní prostředí je vždy globální.
To je důvod, proč se tyto veřejné zájmy občas míjejí. Dnes se v oblasti
památkové péče zdůrazňuje autenticita, ale byla i jiná období, protože památková
péče není uzavřená disciplína, naopak je a musí zůstat otevřená. "Jestliže zde
máme skleníkový efekt, zdražování energií a návrat k uhlí, tak by na to památková
péče reagovat měla," upozorňuje dr. Hájek. Co se týče otázky viditelnosti panelů,
má jasno: "Zdeněk Wirth, který založil památkovou péči za první republiky a je
autorem prvního památkového zákona z 50. let, říkal: jakýkoli doplněk porušené
památky má být viditelně oddělen od zbytku památky". Není tedy dovoleno kašírovat
památky proti historické pravdě. "Dáme-li na střechu viditelně odlišný solární
panel, pak se ve smyslu Wirthově nedopouštíme jediného prohřešku proti základním
axiomům památkové péče: tj. nechat památku žít, využít ji a nelhat. Modul je zřetelně
oddělen, není součástí památky, lze ho sejmout. Neporušuje z památky nic - hmotu,
tvar, ornament, půdorys. Pouze opticky přibyl nový předmět. Odlišený, pravdomluvný,
který si na nic nehraje, on tu pouze sbírá energii." Střešní tašky s fotovoltaickým
nátěrem jsou daleko větší problém, protože předstírají. Dr. Hájek navrhuje,
aby si památkáři a ochrana přírody zkusili najít meze vzájemné tolerance na objektech
jako jsou venkovské kostelíky, zemanské tvrze a podobné objekty, kterých je v
naší krajině hodně a přitom zdaleka ne všechny jsou chráněny. Pak teprve by se
mohlo přejít do památkových zón a rezervací. Z následné diskuse vybírám jen některé
nejzajímavější názory: Jaroslava Brožová, Jihočeské matky: Památky ctí
mnoho ekologů jako součást krajinného rázu a památkáře jsme vždy vnímali jako
naše spojence. Jsou věci, na které by si lidské oči zvykat neměly. Škoda, že památky
nemají proces analogický hodnocení vlivů na životní prostředí (EIA). Architekt
Aleš Brotánek: Jsem uživatel kostela jako katolík. Ale kostel je skoro nepoužitelný,
protože se nedá vytopit. Střecha má přitom ideální orientaci a dala by se využít
k instalaci kolektorů. Památkáři nám je ale nechtějí dovolit. Máme si tedy raději
postavit pastorační centrum jinde a nechat starost o kostel státu? Ing. Mičán
odpověděl, že jsou i jiné možnosti, jak kostel vytopit, např. plynem. Na památky
ale kolektory nepatří. Dr. Tomáš Hájek uvedl, že památkový zákon je z roku
1987, ale je novelizován a navíc bylo vydáno mnoho rozhodnutí Ústavního soudu,
která posouvají práva vlastníků tak, že dnes už vlastně nikdo neví, kde tato práva
jsou. Největším problémem však podle něj není památkový zákon., ale příliš centralizovaná
památková péče. Kraje požadují zrušení Národního památkového ústavu. "Krajská
památková péče je stejně legitimní jako státní památková péče." Ing. Edvard
Sequens připomněl, že se často proti solárním panelům argumentuje tím, že ruší
krajinný ráz či letecký pohled. Dr. Hájek opáčil, že nejsou jednotné názory na
to, zda krajinný ráz zahrnuje i intravilán. Pohled z letadla (kterým se argumentovalo
např. u velké instalace solárních kolektorů na Arcibiskupském gymnáziu v Praze
2) pak není vůbec pohled z lidské proporce a pojem krajinný ráz se na něj nedá
vůbec aplikovat. Ing. Karel Srdečný, energetický poradce, řekl: "Po dnešním
semináři mám pro spoustu lidí, kteří bydlí v památkově chráněných objektech a
chtějí šetřit energií, špatnou zprávu: nemůžete dělat nic. Před týdnem jsem byl
na semináři o zateplování a tam památkáři řekli, že se památky nedají zateplovat.
Z dnešního semináře plyne, že se na ně nedá ani instalovat soláro. Takže majitelé
budou platit obrovské částky za vytápění, ale přitom by mohli platit málo a zbytek
dát na údržbu památky." Ing. Mičán namítl, že nejsou proti ekologickým energetickým
systémům, je ale nutné vybrat takové, které památky unesou - např. tepelná čerpadla.
Dr. Jan Pokorný podotkl: "Nejde o to, že bych topení nezaplatil. Je to věc stylu.
Nechci přispívat ke skleníkovému efektu. Památka pamatuje stovky let dozadu, ale
já chci uvažovat 50 let dopředu." Jana Vozábalová: Jsou oblasti jako Holašovice,
tedy vesnická památková rezervace a navíc lokalita UNESCO, kde už dopředu víme,
že kolektory nepovolíme ani náhodou. Vůbec se tím nemusí nikdo zabývat a utrácet
peníze. Pak jsou věci k diskusi a pak takové, kde solární panely povolit jde.
Nejde ale za památkářem přijít, až když má investor vyjednanou dotaci, a povolení
instalace vymáhat. Sdělením, že v Holašovicích už jsou kolektory nainstalované,
byli památkáři vesměs zjevně zaskočeni. Jsou tam načerno. Uvidíme, jak dlouho
vydrží. RNDr. Jana Plamínková, psáno pro TZB-info - internetový
portál pro technická zařízení budov, úspory energií a stavebnictví - www.tzb-info.cz
Zpět
na obsah Zelený čtvrtek 24.
listopadu 2005 byl věnován světelnému smogu. Přednášející RNDr. Jan Hollan, astronom
z Hvězdárny a planetária Mikoláše Koperníka v Brně, napsal o tématu přednášky
následující řádky. Střídání dne a noci je základní přírodní
rytmus. Na noc připadá téměř polovina času (noc je u nás v průměru o dvacet minut
kratší než den). Ubereme-li z ní i soumrak, trvá taková tzv. občanská noc v průměru
deset a půl hodiny, za rok je to 3850 hodin. Během této doby bývalo desetmiliónkrát
méně světla než ve dne (pouze za zimních úplňků byl tento poměr jen sto tisíc).
Takové střídání se během miliard let stalo podmínkou mnohých dějů v živé přírodě,
lidský organismus nevyjímaje. Před sto lety se ale začalo vytrácet, jak se rozmáhalo
elektrické osvětlování. S nástupem výbojek a zářivek se tento proces ještě urychlil
a rozšířil. V noci přestala být tma. Jako spousta jiných změn
(třeba zmizení přirozených potoků a řek), i tato byla a dosud bývá vítána. Často
ji ani nevnímáme. Jenže vymizení normální noci přineslo řadu nežádoucích důsledků.
Třeba se vytratila bohatost hvězdného nebe, a to i v místech daleko od měst. Např.
na hřebenech Krkonoš je noční obloha alespoň dvakrát světlejší než v přírodě,
s Mléčnou dráhou sice dosud patrnou, ale nijak velkolepou. Když je však zataženo,
tak místo aby byla tma mnohem hustší, je naopak krajina zalita světlem jako při
úplňku, jen beze stínů. Nedostatek tmy vážně narušuje populace řady živočichů,
rozvrací celé ekosystémy. Při pátrání po příčinách vědci zjistili,
že na vině je hlavně osvětlování našich sídel. Většina lamp svítí nejen na zem,
ale též vodorovně a šikmo vzhůru. Použít se však dají i lampy správné, které při
pohledu dolů na vesnici či město nejsou vidět, vyniká jen osvětlený terén. Tam,
kde jiné již neinstalují (např. v pěti regionech Itálie, kde to nařizuje zákon),
se nejen noční nebe přestalo vzdalovat od přírodního stavu, ale snižuje se také
oslňování řidičů i chodců a lidem se lépe spí. Lampy svítící do oken se totiž
staly vážným zdravotním problémem, sužujícím u nás statisíce lidí. Sodíkové výbojky
vyžadují opravdu jiný přístup než svíčky, louče a petrolejky. Ten se už plně osvědčil
a je na čase začít s ním i u nás. Noční krajina se může stát opět příjemnou, krásnou
a zdravou. V posledních letech se ozřejmil ještě jeden problém,
spojený se střídáním dne a noci. To je mnohem více potlačeno v interiéru. Umělé
osvětlení tam bývá silnější než denní, což po západu slunce dává našemu organismu
falešný signál, že trvá dlouhý letní den. Noc pak máme jen na dobu spánku, většinou
jen na pět až osm hodin. To neodporuje přírodnímu stavu nanejvýš jen v červnu
a červenci. Dobrá tma po celou noc je ale pro nás, stejně jako pro ostatní živočichy,
důležitá. Až během ní se tvoří různé hormony, zejména melatonin. Výrazně zkrácená
doba jeho tvorby je možným, ba pravděpodobným důvodem zvýšeného výskytu různých
nádorů. Krátké noci a nedostatek spánku mohou být i základem dnešní epidemie obezity.
Noc se má ode dne hodně lišit. Silné světlo je ve dne lékem, ale v noci jedem.
S jedy lze zacházet tak, aby nám sloužily a moc neškodily, u světla je to zvláště
snadné. Může zůstat dobrým sluhou a přestat být zlým pánem. Jen si jeho škodlivost
musíme uvědomovat a jednat podle toho. Řešení existují.
Jan Hollan Zpět
na obsah Pod
tímto názvem zveřejnila Správa NP a CHKO Šumava 7. listopadu 2005 tiskovou zprávu,
kterou uvádíme v nezměněném znění s vědomím, že jejím souvislostem se Ďáblík věnoval
v minulosti. Důležité dokumenty Nová Vize a Strategie
Národního parku Šumava se stávají realitou. Pro management parku budou však mít
zásadní platnost dva dokumenty, které se nyní připravují: nové Lesní hospodářské
plány a Plán péče o Národní park. Součástí nové strategie je také návrh nové zonace,
vytvořený podle metodického pokynu Ministerstva životního prostředí a zpracovávaný
po celý rok. Vize a Strategie jsou zásadní dokumenty, které vyjadřují představu
Ministerstva životního prostředí o směřování ochrany přírody na území Národního
parku a Chráněné krajinné oblasti Šumava. Vize Národního parku Šumava je stručná
a zní takto: "Národní park Šumava chrání jedinečnou horskou přírodu v území
s atraktivními kulturními rysy, umožňuje nerušený vývoj tohoto území a jeho poznávání.
Chce být přátelským místem pro setkávání lidí s divokou přírodní krásou." Dokument
zvaný Poslání Národního parku Šumava shrnuje význam Národního parku Šumava na
jedné straně textu. Hned úvodu jsou tyto věty: "Národní park Šumava chrání typické
ekosystémy středoevropské horské krajiny, zejména lesy, ledovcová jezera, rašeliniště
a horské louky včetně všech fází jejich vývoje jako přírodně-kulturní dědictví
pro současné i budoucí generace. Poskytuje dostatek prostoru pro aktivní ochranu
druhové a genetické rozmanitosti a zároveň představuje jedinečnou přírodní laboratoř
umožňující sledování přírodních procesů v míře jinde nerealizovatelné. Využití
území národního parku k turistice a rekreaci nezhoršující přírodní prostředí je
orientováno na prožitek z přírody. Šetrný turismus je zároveň zdrojem příjmů pro
místní podnikatele. Osvěta se zaměřuje na zprostředkování cílů národního parku,
prezentaci přírodních procesů a zvýšení pochopení pro ochranu přírody a krajiny."
Bezzásahovost Strategické cíle správy do roku 2010
podtrhují záměr správy udržet NPŠ v prestižní kategorii II podle IUCN, zvýšit
povědomí o jedinečnosti území NP a CHKO Šumava v rámci ČR i celé Evropy, nutnost
zjednodušení zonace, rozvoje regionu a vymezení kompaktních ploch na území NPŠ
k samovolnému vývoji (bez zásahu). Od roku 2006 se počítá s 20% plochy parku.
Příroda v NPŠ tedy dostane šanci ukázat, co dovede, když ji necháme být. Přesto
území ponechané samovolnému vývoji nebude absolutně "bez člověka". Bude umožňovat
až šest druhů lidské činnosti: protipožární ochranu, údržbu sítě stezek a údržbu
staveb, redukci vybraných druhů zvěře, citlivou likvidaci nepůvodních invazních
druhů, mechanickou ochranu listnáčů a jedle a revitalizaci vodního režimu, např.
rašelinišť. Oblast prvních zón nebude pro turisty zakázaná země. Stezky se v těchto
oblastech rušit nebudou, bude navíc vytvořena nabídka tzv. zážitkových a vyhlídkových
tras. Všechny typy lokalit parku budou přístupné pro měkkou turistiku a pro poznání
přírody. "Nejsou třetí cesty, zvláště ne v ochraně přírody," řekl
ředitel správy NP a CHKOŠ Alois Pavlíčko. "Jedna cesta je do přírody zasahovat
a vytvářet les pro produkci dřeva, druhá je nezasahovat tak jako ve všech renomovaných
národních parcích světa. Na dvou třetinách šumavského parku bude přírodní procesy
nadále ovlivňovat člověk, na jedné třetině si bude rozhodovat sama příroda."
Bezzásahová území budou ležet výhradně v první zóně ochrany přírody a od ostatních
celků budou oddělena tzv. pufrační (ochrannou) zónou. Součástí strategických cílů
je také ochrana druhové rozmanitosti a budování dobrých vztahů s regionem a návštěvníky
Šumavy. Zonace Další úkol, který plní správa,
je nová, jasnější zonace. Měly by měla především znamenat požadované scelení a
zvětšení rozkouskovaných prvních zón do 67 celků na celkové ploše 24 731 hektarů,
vymezených podle botanických, lesnických a zoologických kritérií. Cílem je mít
početně co nejméně co největších a kompaktních území, kde budou probíhat především
samovolné přírodní procesy. Nový systém zonace byl předjednán s obcemi a měl by
po projednání ve správním řízení během několika měsíců vejít v platnost. Podle
ředitele Pavlíčka je Národní park Šumava značkou kvality, která přivede do regionu
vyšší standard v životě lidí prostřednictvím turismu. "Šumava má obrovský potenciál
pro rozvoj území. Ten však není dostatečně využit," zdůraznil Pavlíčko. Zpět
na obsah
|
Přestože hlavním cílem výstavy,
kterou jsme po premiéře v Českých Budějovicích úspěšně přestěhovali do Českého
Krumlova, je upozornit na krásu boletické přírody, nezapomínáme na vrcholící kampaň
proti lyžařskému areálu Chlum. Právě výstava se stává nástrojem prezentace záměrů
kraje, místem diskusí spojených s šířením informací jinak nedostupných. Už při
projednávání možnosti představit výstavu v jednotlivých místech docházím k zajímavým
a inspirujícím poznatkům. Podpora okolních obcí vůči průmyslovému turismu není
až tak jednoznačná, jak ji prezentuje kraj. Obce si Boleticemi nehodlají přidělávat
problémy, ale vítají otevření některých částí pro námi podporovanou měkkou turistiku.
Prostě občané těchto obcí by rádi navštívili "zakázané území" za vesnicí, aniž
by museli absolvovat proces vydání povolenky. To je logické a odůvodnitelné. Na
druhou stranu očekáváme, jak se obce vyrovnají s turisty, kteří do Boletic v důsledku
zpřístupnění některých okrajových částí přijdou. Dokáží je ubytovat, nakrmit a
poskytnout jim potřebné informace? Nehledě na vytvoření bezpečných turistických,
cyklistických a lyžařských stezek. Teprve čas ukáže, zda vůbec je tento požadavek
reálný a splnitelný. Výstava se stává v některých případech rovněž sběrným místem
pro petici, která v těchto dnech vrcholí a brzy bude uzavřena. Je zajímavé, jak
se občané naučili filtrovat přísun peticí a je potěšitelné, že nedochází k bezmyšlenkovitému
podpisování petic "proti všemu". O to více si vážíme každého takovéhoto podpisu.
A je jich téměř deset tisíc! S názorem občanů na spor o Boletice
úzce souvisí i předávání informací. Regionální média dostatečně nevyužívají nebo
nechtějí využívat našich tiskových zpráv, a tak se návštěvníci výstavy teprve
zde dozvídají o jakési analýze vojenských prostorů, ze které "vyšly" Boletice
se ctí a s návrhem na zachování. Kusé informace o odporu místních obyvatel doplňujeme
na výstavě otevřenými dopisy zaslanými hejtmanovi Zahradníkovi i jeho odpověďmi.
Již třetí verze skládačky Boletice - klenot přírody je na výstavě k dispozici
a v současné době je doplněna o otevřený dopis krajským zastupitelům. Od ledna
budeme moci navíc na výstavě nabídnout brožuru Příroda Boletic - ptačí oblast
roku 2006, která je v těchto dnech připravena do tisku.Ve většině případů se snažíme,
aby součástí výstavy byla přednáška, buď jako samostatná akce nebo při vernisáži.
Záleží ale nejen na zájmu a ochotě, ale i na čase lektorů, kterých zatím pro problematiku
Boletic nemáme dostatek. A jaké plánujeme další putování výstavy? V lednu se zastavíme
v Kájově, únor plánujeme pro Volary, březen a duben ve Strakonicích. V květnu
se uskuteční výstava na městském úřadě v Prachaticích, červen a červenec jsou
vyhrazeny pro Horní Planou, kde se výstava stane součástí akce "otevření ptačí
oblasti roku". Letní měsíce budou patřit Vimperku, kde bude výstava nainstalována
na zámku patřícím pod Správu NP a CHKO Šumava. Poslední zastavení bude již mimo
dosah Boletic, a to v listopadu v Borovanech. Věřím, že celé toto putování výstava
i organizátoři zdárně přečkají a že tedy bude naplněn vstupní cíl: ukázat na výjimečnost
přírody Boletic a usilovat o její ochranu.
Vladimír Molek Zpět
na obsah
Od roku 1998 jsou v západní Evropě, v Austrálii, USA i východní Evropě a Asii
pořádány národní soutěže o Ceny pro Velké bratry. Jejich cílem je upozornit veřejnost
na zákony a technologie, které mnohdy významně vstupují do soukromí občanů a současně
poukázat na problematické jednání úřadů a firem při snaze získat podrobné informace
o svých klientech. Letos proběhla soutěž Big Brother Awards poprvé též v České
republice. Koordinátor projektu, nevládní organizace Iuridicum remedium, vyzvala
v červnu tohoto roku na www.bigbrotherawards.cz veřejnost k zasílání nominací.
Z celkových 70 nominovaných vybírala osmičlenná porota expertů z různých oblastí
a institucí. Mezi jejími členy byl např. Miroslav Ouzký, poslanec Evropského parlamentu,
Karel Neuwirt, bývalý předseda Úřadu pro ochranu osobních údajů, či Václav Vlk,
advokát zaměřený na ochranu lidských práv. V rámci slavnostního večera
v Divadle Na zábradlí dne 28.10.2005 byly vyhlášeny (anti)ceny soutěže Big Brother
Awards celkem v osmi kategoriích. Divadelní skupina The Art Out Platform se zhostila
moderátorství večera s notnou dávkou nekonvenčnosti a mladého důvtipu. Autíčko
na dálkové ovládání přiváželo obálky s vítězi jednotlivých kategorií moderátorovi
na místo spanilých hostesek. Oblečená a neobutá se herecká čtveřice moderátorů
starala celý večer o pitný režim diváků i o jejich pozornost. Úkol to nebyl jednoduchý,
neboť nikdo z oceněných si nepřišel převzít cenu osobně a tak na místo interview
s vítězi diváci shlédli několik krátkých videozáznamů, např. o tom, jak probíhalo
předávaní pozvánek vítězům soutěže na tento galavečer. Hlavní cenu Největší
úřední slídil získalo hlavní město Praha za masivní podporu kamerových systémů,
aniž by existovala jasná zákonem daná pravidla pro archivaci a využívání kamerových
záznamů. Praha buduje kamerový systém od roku 1998 a dosud do něj investovala
téměř 400 milionů korun. Největším komerčním slídilem se stala společnost
Tesco, a.s kvůli možnému zavádění RFID čipů do zboží bez vědomí zákazníků a za
sledování zákaznic v převlékacích kabinách kamerou. Evropská komise zvítězila
v kategorii Slídil mezi národy za návrh směrnice o tzv. data retention. Vskutku
orwellovská legislativa by v případě schválení ukládala všem telekomunikačním
operátorům a internetovým provozovatelům povinnost uchovávat až tři roky údaje
o všech telefonních hovorech, SMS, e-mailech a navštívených webových stránkách
evropských občanů. Bývalý policejní prezident Jiří Kolář svou větou: "Já
vedu rozhovory a ať si je každý odposlouchává, jak chce. Když si je člověk jistý,
že nic nespáchal, může mu to být jedno." získal cenu Výrok Velkého bratra. Národní
akční plán boje proti terorismu (pro roky 2005 - 2006) předložený ministrem vnitra
ČR Františkem Bublanem se stal Právní normou Velkého bratra, neboť neodůvodněně
umožňuje policii a zpravodajským službám např. odposlechy bez soudního povolení,
dává pravomoc nahlížet do lékařských záznamů, vypnout síť mobilních telefonů i
umožňuje permanentní přístup do informačních systémů veřejné správy. Reakcí pana
ministra na získání této (anti)ceny, bylo prohlášení, že tento NAP je adekvátní
reakcí na hrozby světa, ve kterém žijeme. Za dlouhodobé porušování lidského
soukromí byla "vyznamenána" společnost Czech Credit Bureau (CCB). Právě tato společnost
provozuje obrovské databáze s citlivými osobními údaji všech jednotlivců, kteří
čerpají v Česku nějaký úvěr. Např. jaké osoby s nimi žijí ve společné domácnosti,
výše příjmů apod. V databázi jsou ovšem evidováni i lidé, kteří úvěr řádně splácejí. Udělena
byla i jedna pozitivní cena - za ochranu soukromí. Získal ji software pro šifrování
e-mailů PGP Phila Ziemmermanna, který je tak jednoduchý, aby jej zvládl používat
opravdu každý a navíc je veřejnosti k dispozici zdarma. "Rádi bychom, aby
výsledkem prvního ročníku soutěže bylo větší povědomí veřejnosti o tom, kdo a
proč sleduje naše soukromí. Je to první krok k aktivní ochraně proti nejrůznějším
slídilům," komentovala vyhlášení vítězů Helena Svatošová. S
použitím tiskové zprávy Iuridicum remedium Hana Gabrielová, foto Václav Vašků.
Více informací: www.bigbrotherawards.cz
Zpět
na obsah Klub ochrany
dravců a sov při sdružení Děti Země vydal informační leták, jehož prostřednictvím
chce zájemcům o ochranu přírody poskytnout návod na výrobu a údržbu hnízdních
budek pro vybrané druhy sov. Leták Nový domov si můžete bezplatně objednat na
adrese Klubu, prostřednictvím SMS nebo e-mailem: Klub ochrany dravců a
sov při sdružení Děti Země Mladé Bříště č.2. 396 01 Humpolec e-mail:
kodas-dz@email.cz mobil: 737 319 029 SMS: 737 319 029 Jiří
Řehounek Zpět
na obsah
Centrum ekologické výchovy Dřípatka (Rumpálova 402, Prachatice):
15. 12. 2005 Šumava s Mgr. Pavlem Hubeným beseda v rámci cyklu O přírodních krásách
světa 20. 12. 2005 Čajovna U Hrušky, Volary: Podvečery s knihou - cyklus
besed: Muž, který sázel stromy (Jean Gionno) - pořádáno s nakladatelstvím Stehlík
Bližší informace o akcích najdete na: http://www.dripatka.cz
* * * Zelený
čtvrtek: "Hyper- a supermarkety a vliv reklamy"
To správné téma do předvánoční doby s Milanem Štefancem z hnutí Nesehnutí ve čtvrtek
15. prosince 2005 od 17 hodin v galerii Měsíc ve dne, Nová ul.3, České
Budějovice. Příští Zelený
čtvrtek: 19. 1. 2006 - Vegetariánství a zdravá výživa Zpět
na obsah Mimo běžná témata ekologické poradny u nás můžete hledat pomoc
ve dvou oblastech, na které se specializujeme: Ochrana přírody a krajiny
- metodická i právní pomoc občanům, obcím a občanským aktivitám při rozhodování
o stavbách a činnostech ovlivňujících životní prostředí, zapojování veřejnosti
do procesů posuzování vlivů staveb na životní prostředí, využívání zákonů o poskytování
informací, zakládání občanských sdružení, organizování občanských aktivit, zprostředkování
posudků. Za tuto oblast poradny odpovídá Vladimír Molek, dosažitelný na
telefonu 387 311 381, v době nepřítomnosti možno využít druhé tel. linky 387 310
166, která slouží zároveň jako záznamník a fax, e-mail: calla@ecn.cz Trvale
udržitelná energetika - poradenství občanům, obcím i občanským sdružením v
oboru obnovitelných zdrojů energie, jejich možnostech, dostupnosti, podporách
pro realizaci, legislativě apod. Poradna spotřebitelům elektřiny při jejich problémech
s distributory. Právní a všestranná informační pomoc obcím, u nichž by mohlo být
vybudováno konečné úložiště vysoceradioaktivních odpadů, archiv informací k jaderné
energetice. Pro odpovědí z oblasti energetiky se obracejte na Edvarda Sequense
na telefon (se záznamníkem i faxem): 387 310 166, e-mail: edvard.sequens@ecn.cz.
Poradenské hodiny pro veřejnost v kanceláři sdružení - Fráni Šrámka
35, České Budějovice: Pondělí - 9 až 13 hodin (především energetika) Úterý
- 13 až 17 hodin (především všeobecné poradenství) Středa - 9 až 13 hodin
(především ochrana přírody a krajiny) Osobní návštěva mimo poradenské hodiny
je možná po předchozí domluvě. Využijte poradenství pomocí e-mailu: calla@ecn.cz.
Písemné spojení: Sdružení Calla, P.O. BOX 223, 370 04 České Budějovice.
Ekologické poradenství je podpořeno z prostředků evropského sociálního fondu
a Ministerstva životního prostředí v rámci projektu Krajské sítě environmentálních
center KRASEC. Zpět
na obsah
|