Ďáblík číslo 31 (leden 2006)
 |
|
přicházíme k Vám s naším měsíčníkem, abychom vnesli trochu klidu do Vašich
srdcí, neboť jak známo, žijeme uprostřed svrchovaně nebezpečného světa. A kdože
nás to ohrožuje? Inu, přece divá a zákeřná příroda. Že o tom nic nevíte? No, to
patrně nečtete noviny a neposloucháte rádio ani televizi. Jinak byste věděli,
kdo za všechno může: Sníh a náledí zavinily řadu menších dopravních nehod (ČT24),
Dálnice D1 pod přívaly sněhu zkolabovala (Novinky.cz), Čechy v Tatrách zabila
tichá lavina (Právo), Počasí se na nás zlobí (adolescentní diblík v roli moderátora
rádia Impuls) atd. Nejpozoruhodnější na tom je ale skutečnost, že tohle do nás
hustí právě novináři, kteří jinak od rána do noci šíří pravou víru, že každý člověk
je zodpovědný sám za sebe a že za své štěstí či neštěstí si může především sám.
Nebo to pro obsedantní automobilisty a pro takytáborníky neplatí? Jestli váháte
s odpovědí, třeba vám pomůže náš článek o kontroverzním vládním rozhodnutí o trase
dé trojky, a když už budete v tom čtení, můžete se mrknout i na texty o zkolaudovaném
Temelíně, o pískovně u Vrábče, o nekonečném hledání úložišť jaderného odpadu,
o smutném neporozumění ve sporu památkářů s fanoušky solára, o ekologické výchově
v rukou krajských úředníků a najdete ještě pár dalších článků. Pěkný nový rok.
Zpět
na obsah
|
Žhavým želízkem v ohni v ostrém střetu o výstavbě dálnice D3
bylo pro nevládní organizace Posázaví. Z hlediska ochrany přírody a krajiny se
jedná o nejcennější úsek uvažované trasy. Prosazování alternativní varianty má
oporu v některých obcích, které dokonce založily občanské sdružení Klid. Představitelé
obcí v regionu Posázaví, odborná i laická veřejnost požadují vedení dálnice D3
méně kontroverzní trasou, která nebude tolik finančně nákladná a nenapáchá škody
na životním prostředí a krajinném rázu této unikátní příroodní oblasti blízko
našeho hlavního města. Nekompromisní lpění některých politiků na předražené a
kontroverzní variantě dálnice D3 přes Posázaví podporuje spekulace o určité roli
osobních zájmů a o možném korupčním aspektu v této kauze. Ekologicky i
ekonomicky přijatelnější variantu podporuje od samého počátku i ministerstvo životního
prostředí. Dalo by se říci, že je na stole dostatek argumentů proti trase navrhované
krajským úřadem Středočeského kraje a podporované ministerstvem pro místní rozvoj.
Protože tato stavba podmiňuje schválení územního plánu velkého územního celku
Benešovska a Pražské aglomerace, kde nemůže být rozpor mezi krajským úřadem a
ministerstvem životního prostředí, rozhodovala o rozporu vláda. A bohužel, 14.
prosince rozhodla ve prospěch trasy Středočeského kraje! Vláda nejenže nepřihlédla
k hlasům veřejnosti, ale nevzala v potaz ani požadavky obcí. Bohužel, ministr
životního prostředí nebyl dost silný na obhájení ekologické varianty a dostatečně
nevyužil ani argumentů, které mu zaslaly nevládní ekologické organizace včetně
otevřeného dopisu podpořeného i Callou. O jaké argumenty se jednalo? 1.
Ekonomické důvody 1.1. Oblast kolem Jílového u Prahy je
poddolována několikasetletou těžbou zlata s existencí mnoha starých důlních děl.
Oblast kolem Jílového u Prahy, kudy má být trasa dálnice D3 vedena, je charakteristická
svým poddolováním a častými propady starých důlních děl. Díky výskytu zlata byla
v této oblasti po několik staletí provozována čilá těžba. Dotčené území je prošpikováno
mnoha kilometry štol, šachet a průzkumných chodeb. V plánované trase dálnice rovněž
leží chráněné ložiskové území zlata, které je podřízeno režimu horního zákona.
Při vedení dálnice napříč touto oblastí by hrozil propad poddolovaného území a
v důsledku toho významné zvýšení finančních nákladů na stavbu a značné časové
zpoždění stavby. Oblast je zařazena mezi tzv. "poklesové kotliny". Nelze vyloučit
ani mimořádnou událost náhlého propadu. 1.2. Trasa D3 vede přes
jedno z největších chráněných ložiskových území cihlářské hlíny v České republice.
V Dolních Jirčanech (k.ú. obce Psáry) se nachází největší ložisko
cihlářské hlíny v České republice. Dálnice D3 je trasována přes toto chráněné
ložiskové území. Průchod dálnice přes ložisko cihlářské hlíny bude znamenat podstatné
zvýšení nákladů na realizaci investice a další negativní ekonomické důsledky ve
formě znehodnocení části ložiska vysoce kvalitní cihlářské hlíny. Důsledkem bude
buď znemožnění těžby na části ložiska, přes které dálnice povede, nebo finančně
a časově náročný přesun cihlářské hlíny. Kromě zvýšených finančních nákladů nastanou
i potíže právního charakteru se statusem chráněného ložiskového území podle předpisů
horního práva. To může vyvolat další časovou prodlevu v realizaci dálnice D3 přes
Posázaví. 1.3. Trasa dálnice vede výrazně členitým územím s nutností
finančně velmi nákladných technických prvků.
Oblast Posázaví, přes
kterou je tato varianta dálnice D3 vedena, má výrazně členitý terén. Především
se to týká hlubokého údolí řeky Sázavy, které by vyžadovalo přemostění o délce
více jak 1 kilometr. Tato trasa také předvídá množství dlouhých tunelů. Celkově
je schválená trasa - vedená v členitém terénu - finančně mnohem nákladnější než
její alternativní varianty. Kromě zbytečného předražení je tato technicky obtížná
varianta bezpochyby i časově náročnější. 1.4. Trasa dálnice vede
rekreační oblastí Posázaví. Poškození klidné rekreační lokality bude mít negativní
důsledky pro ekonomiku této oblasti, která těží z přírodně orientovaného turismu.
Posázaví je nejbližší rekreační oblastí na jih od Prahy. Tato oblast ekonomicky
těží z přírodně orientovaného turismu. Výstavba dálnice a s ní související infrastruktury
bude mít negativní vliv na zachování a rozvoj přírodně orientované turistiky této
oblasti. 1.5. S výstavbou dálnice D3 Posázavím zásadně nesouhlasí
dotčené obce a jejich obyvatelé.
Proti vedení dálnice D3 Posázavím
protestují obce, jejich obyvatelé a rekreanti dotčené oblasti. V některých obcích
došlo k vyhlášení místního referenda (Psáry, Jílové u Prahy, Libeř). Ve všech
případech bylo vedení dálnice Posázavím obyvateli zmíněných obcí odmítnuto.
2. Socioekologické důvody Dálnice D3 má být vedena esteticky
a přírodně cenným územím, které se vyznačuje minimálními zásahy do krajiny a jejích
ekostabilizačních funkcí. Oblast Posázaví je vyhlášeným turistickým cílem, s velkým
množstvím turistů a rekreantů. Nejznámějšími turistickými atrakcemi jsou hluboké
údolí řeky Sázavy s železniční tratí zvanou "Posázavský Pacifik" a národní přírodní
rezervace Medník. Vedení dálnice D3 oblastí Posázaví a především přemostění Sázavy
by poškodilo ráz krajiny a její turistickou atraktivitu. S
využitím podkladů EPS Vladimír Molek
První blok jaderné elektrárny Temelín byl úřady na konci roku zkolaudován. Ano,
počítáte správně, pět let poté, co se v něm začal štěpit uran a co elektřinu z
něj již několik let ČEZ prodává! I toto dokládá zvláštní přístup státních úřadů
k tomuto reliktu techniky. Možná se za to ocitnou úředníci Mátl a Simota, kteří
jej měli jako stavební úřad a "vodoprávní" úřad i po devadesátá léta na starosti,
v oleji. Tedy na olejem vyvedeném obraze v těžkém rámu na zdi hlavní zasedačky
v Temelíně, odkud dnes všechny jednající upřeně pozorují bývalí ředitelé Hezoučký,
Poukar a exministr Grégr se zlatou ceduličkou za zásluhy o výstavbu JETE. Právě
v tomto prostředí jsme se od října spolu s Jihočeskými matkami a sdružením V havarijní
zóně JETE zúčastnili kolaudačních jednání. A to díky tomu, že změna Automatizovaného
systému řízení technologických procesů (což je jakýsi řídící mozek elektrárny)
z původního sovětského na americký systém neprošla v polovině devadesátých let
stavebním povolením. Byla odsunuta do kolaudace. Přístup
povolujících úřadů - Městského úřadu v Týně nad Vltavou (vodoprávní povolení)
a Krajského úřadu (stavební povolení) byl vůči občanským iniciativám od počátku
poměrně nepřátelský. Dozvěděli jsme se, že řadu podkladů již úředníci viděli při
povolování elektrárny do zkušebního provozu v roce 2002, a tedy nebudou je přeci
předkládat nyní. Jenomže tehdejší řízení proběhlo s vyloučením veřejnosti. Nakonec
se nám podařilo přesvědčit úřady, že na prostudování dokumentace musí být vyčleněn
větší časový prostor. Ten byl však i tak krátký a dokumentů vagón. K tomu například
Hance Gabrielové, která nás při většině jednání zastupovala, nebylo umožněno pořizovat
si výpisky z protokolů o kontrole betonáží (při betonování šachty reaktoru zde
bylo při kontinuálním betonování vylito několik automixů betonu bez cementu),
zrovna tak z protokolů o svarech na primárním potrubí (zde došlo podle všeho k
nepovolené opravě). Zájemcům můžeme poskytnout veškerou
dokumentaci, protokoly z kolaudace i všechny naše připomínky. Podle našeho názoru
Temelín zkolaudován být neměl. Konečně odstavení prvního bloku pro poruchu hned
druhý den po kolaudaci tomu dalo za pravdu. Nyní dokončujeme odvolání vůči vydaným
rozhodnutím. Kromě toho má být vbrzku zahájena kolaudace druhého bloku. A nové
blokády... Edvard Sequens Zpět
na obsah
|
Správa úložišť
radioaktivních odpadů má po jednání vlády, které se konalo 30. listopadu, schválený
Plán činnosti na rok 2006, tříletý plán a dlouhodobý plán (přes sáhodlouhý název
jde o jeden jediný stručný dokument). Již jsme informovali, že práce na vyhledávání
úložiště prakticky pokračují dál, odloženy o několik let byly jen geologické práce
v lokalitách. A to ještě teprve po dokončení nasmlouvaných měření. Na výzkumné
a projektové práce pro lokalizaci hlubinného úložiště SÚRAO letos utratí 15 milionů
korun, dalších 15,3 milionu jde na práce při výzkumu technologií konečného ukládání.
Pro rok 2006 vláda odsouhlasila utracení 10,5 milionu na hledání úložiště a 17,3
milionu na projektování jeho technologií. K rozpočtu již jen závěrem - 0,5 milionu
korun je přisouzeno na vybavení informačních kanceláří v lokalitách (mají být
zřízeny další menší informační kanceláře v nejmenovaných obcích) a 2,1 milionu
na jejich provozování a na zahraniční exkurzi pro zastupitele a občany z lokalit
do německého Gorlebenu. Plánuje se ale i návštěva švédské lokality v Äspö. Vzhledem
k podepsanému Memorandu o porozumění bude SÚRAO spolupracovat zejména s obcemi
v lokalitě Rohozná. Nemá však zůstat jen u Rohozné, SÚRAO potřebuje ověřit
vhodnost alespoň dvou lokalit, na větším počtu to vzhledem k odmítavému postoji
obyvatel považuje za nepravděpodobné. Do roku 2010, kdy plánuje zahájení průzkumných
prací, bude proto usilovat o získání patřičných povolení k nim. Ty bude podle
geologického zákona vydávat Ministerstvo životního prostředí, obce se ve správním
řízení mohou vyjádřit. Práce firem sdružených v konsorciu GEOBARIERA na
zužování lokalit byla prakticky dokončena a závěrečné zprávy předány. Výsledky
jsou podrobeny oponentuře. Na té pracují geologové doc. Václav Kachlík z Přírodovědné
fakulty UK Praha, doc. Rostislav Melichar z Přírodovědné fakulty MU Brno, dále
Jan Suchý, Zuzana Toniková a starosta Dolní Cerekve Zdeněk Jirsa. Posledně jmenovaný
má výsledky hodnotit z pohledu regionálního politika. Oponentní jednání se konalo
7. a 8. prosince. Předpokládáme, že v nejbližší době budou výsledky uvolněny a
že se s nimi všichni budeme moci seznámit.
Edvard Sequens, psáno pro "Jaderný odpad? Děkujeme, nechceme" Zpět
na obsah
|
Poslední letošní setkání starostů úložišťové lokality z Jindřichohradecka
se konalo v rámci setkání "Sdružení za záchranu Klenovského masívu" v podvečer
29.11. 2005 v Lodhéřově za spoluúčasti hejtmana Jihočeského kraje Jana Zahradníka,
zástupců sdružení Calla a Občanské iniciativy za životní prostředí. Na
úvod shrnul uskutečněné aktivity roku 2005 starosta Lodhéřova Jiří Dvořák. Poté
si vzal slovo hejtman Zahradník, který potvrdil stanovisko krajského zastupitelstva.
To odmítá umístění jaderného úložiště na území Jihočeského kraje a stejně tak
dostavbu 3. a 4. bloku v jaderné elektrárně Temelín, neboť tyto záměry nejsou
v souladu s koncepcí "aktivního" rozvoje kraje. Řekl doslova: "Je nutné zastavit
průzkumy zcela, neboť ohrožují dobrou pověst Jihočeského kraje." Poukázal, že
je třeba si uvědomit, že dosah 100 000 let rozpadu jaderného odpadu přesahuje
délku geologických změn, a je tedy těžké v celé délce tohoto věku vyloučit jakékoli
rizikové události v úložišti; přesto věří, že jednou budeme mít příležitost vyhořelé
jaderné palivo ještě využít. Zástupce Cally Edvard Sequens upozornil na další
chystané kroky SÚRAO. To na příští rok chystá pro starosty výlety do německého
Gorlebenu, do Švédska a další PR aktivity. Upozornil na rozpor v jednání zástupců
SÚRAO, kteří slibují lidem ve vytipovaných lokalitách finance, přesto ale nepodporují
novelu atomového zákona, která toto částečně řeší, a jiná legislativní možnost
podpory dnes není. Mluvilo se i o nadcházejících volbách, kdy bude důležité, aby
noví nástupci současných starostů respektovali referenda a byli s tématem jaderných
odpadů dostatečně seznámeni. Důležitá je kontinuita postoje a vzájemná soudržnost.
Zpět
na obsah
|
Se stejnojmennou výzvou, kterou níže uvádíme v plném znění, se na ostatní
organizace z celé republiky obrátilo pět občanských iniciativ ze severu země.
Jak jste jistě zaznamenali z médií, z hlubin zapomnění se vynořil záměr Mostecké
uhelné vytěžit další miliony tun hnědého uhlí a zbourat kvůli tomu Horní Jiřetín
a Černice. To samozřejmě nejde bez prolomení na začátku devadesátých let stanovených
územně-ekologických limitů těžby. Po výsledku netrpělivě pošilhává i ČEZ, kterému
vláda přidala do nenasytného chřtánu Severočeské doly. Do debaty se zapojují politici,
podporu těžbě a uhelným odborářům vyjádřil premiér Paroubek, naopak ministr Ambrozek
požádal o odpis zásob pod oběma vesnicemi. Ovšem ty odepisuje ministerstvo průmyslu
a když to neudělalo dosud
Navíc přehodnocení limitů těžby prosadilo do své státní
energetické koncepce. Prohlášení kromě iniciátorů již podepsalo 22 dalších
sdružení. Calla mezi nimi nechybí. Zastupujete-li některé sdružení, přidejte se
také. Ale pozor, uzávěrka je již 6. ledna večer. 10. ledna pak bude výzva předána
hejtmanu Ústeckého kraje Šulcovi. Původně měl výzvu obdržet i premiér Paroubek.
Ten ale spolu s ministrem Urbanem vydal 4. ledna překvapivé prohlášení - vláda
o prolomení limitů zatím jednat nebude, rozhodující bude stanovisko občanů Ústeckého
kraje vyjádřené výsledkem právě projednávaného územního plánu! A ten spíše preferuje
zachování limitů. Ještě však není vyhráno. Varující by mělo být, že Paroubkův
nečekaný obrat vychází z jeho populismu - nastal po přečtení výsledků průzkumů
veřejného mínění, z nichž vyplynulo, že 60 procent občanů bourání obcí kvůli těžbě
uhlí odmítá. Prosazovat je, se před volbami nehodí. Možná si říkáte, že
podobné dopisy jako je uvedené prohlášení nemají smysl, ale opak je pravdou. Například
i názory občanů posílané poslancům před Vánoci pomohly k tomu, že změny zákona
na ochranu přírody a krajiny, které měly vyloučit občanská sdružení z řízení,
neprošly. Podobně neprošly nejhorší pozměňovací návrhy do zákona stavebního. Díky
tedy i Vám všem, kteří jste na e-mailovou výzvu reagovali. Závěrem bych
rád citoval z otevřeného dopisu, který v této věci napsal Václav Havel předsedovi
vlády Paroubkovi:
"Kladu si otázku, zda je v dnešních podmínkách jednorázový
a bezprostřední efekt těžby hnědého uhlí důležitější než staleté kořeny Horního
Jiřetína a Černic. A která sídla přijdou na řadu příště, když je ani někdejší
vládní záruky neochrání? Můžeme se nazývat kulturní zemí, když staleté historické
dědictví přeměníme během několika let na energii, kterou navíc vyvezeme za hranice?
Domnívám se, že kulturní dědictví je vyšší hodnotou než momentální zisk. Ostatně
je to právě toto dědictví a náš vztah k němu, co z nás dělá svébytný národ. Bez
zachování vlastní identity neuspějeme nejen ve sjednocené Evropě a ve světě, ale
především před našimi vlastními potomky." Edvard Sequens Výzva
Ukončení devastace je věcí nás všech! Protestujeme proti
agresivní kampani Mostecké uhelné společnosti, zpochybňující další existenci podkrušnohorského
městečka Horní Jiřetín a osady Černice. Severozápadní Čechy odvedly za minulého
režimu neúnosnou daň v podobě nevratné devastace kulturní krajiny i historického
osídlení, vznikajícího již ve 13. století. Vedle královského
města Mostu bylo jen v Podkrušnohoří likvidováno sto obcí a osad. Bezmeznou devastaci
doprovázelo nucené stěhování zdejších obyvatel a pohrdání jejich základními lidskými
právy. Dlouholeté bezpráví ukončil až listopadový převrat v roce 1989, ale ani
demokratický režim nedokázal ochránit občany obce Libkovice a zabránit zbytečné
likvidaci jejich obce, naplánované ještě za komunistického režimu.
Demokratický stát se dodnes nevyrovnal s většinou křivd, napáchaných proti svým
občanům v období totalitní minulosti a dnes jen přihlíží, jak se oprašují další
předlistopadové plány mosteckých těžařů, kteří se opět snaží zasahovat do osudů
zdejších lidí. Rekultivace váznou a vedle toho mají být narušeny
poslední ostrůvky ekologické stability pro budoucí obnovu osídlení i krajiny;
přísliby jakéhokoliv odškodnění občanů za jejich domy jsou v těchto souvislostech
zcela nepatřičné. Nesouhlasíme se zrušením ekologických těžebních
limitů, které mají právě v této době své plné opodstatnění. Jsme občany Evropské
unie a nechceme se vracet do období ekologické nevědomosti 70. let.
Chceme, aby zbylé zásoby tak vzácného neobnovitelného zdroje, jako je hnědé uhlí,
byly uchovány budoucím generacím, které již budou vědět, jak tuto surovinu vytěžit
bezdevastační metodou a zužitkovat tak, aby nebyla barbarsky spalována v kamnech.
Odmítáme, aby bylo osm set pracovníků dolu Československé armády stavěno proti
dvěma tisícům občanů Horního Jiřetína, třiceti tisícům občanů Litvínova i čtvrt
milionu obyvatel třech "pánevních" okresů v Podkrušnohoří. Trváme na tom, aby
ukončení devastace českého severu, proklamované po listopadu 1989, bylo nezpochybnitelné
a definitivní! Uhájení práva na spokojený domov je věcí všech
Severočechů a proto vyzýváme politické strany, aby se společně zasadily o vznik
zákonných norem, které budou chránit zdejší osídlení i životní prostředí. Žádáme
je, aby z nadcházejícího předvolebního boje vynechaly kontroverze, které mohou
našemu společnému zájmu jen ublížit. Vyzýváme další občanská,
společenská, odborná, kulturní a ekologická sdružení, aby projevila svoji solidaritu
s obyvateli obcí Horní Jiřetín a Černice a připojila se k této výzvě, která bude
v konečné fázi adresována českým politikům (stačí e-mailem či poštou sdělit název
sdružení a jméno statutárního zástupce). Prohlášením
"Ukončení devastace je věcí nás všech!" ze dne 1. 12. 2005 iniciují tato občanská
sdružení a iniciativy: Společnosti za obnovu Jezeří
Společnost za obnovu Libkovic Společnost
přátel města Duchcova Šance pro Duchcov - Poutníci
Českého středohoří
Kontaktní adresa: Pavel
Koukal, Náměstí Legií 11, 419 01 Duchcov, e-mail: verabar@volny.cz
15. prosince byla předána
na Krajský úřad Jihočeského kraje, na ministerstvo obrany a na ministerstvo životního
prostředí třetí a poslední část petice nevládních ekologických organizací proti
výstavbě Střediska zimních sportů Chlum ve vojenském prostoru Boletice. Toto středisko
za 1,8 miliardy korun se mělo stát jedním z cílů Programu rozvoje Jihočeského
kraje. Jihočeský kraj usiloval o realizaci tohoto projektu společnosti Lipno servis
s.r.o. v duchu Smlouvy o sdružení "Chlum - centrum zimních sportů" schválené zastupitelstvem
Jihočeského kraje na podzim roku 2003. Petici, která byla
zahájena v dubnu loňského roku, podpořilo k dnešnímu dni 6.072 občanů. Škoda,
že jsme museli vyřadit několik desítek podpisů kvůli neúplným adresám! Nejvýraznější
zájem veřejnosti jsme zaznamenali vloni, kdy jsme díky aktivitě nevládních organizací
získali pět tisíc podpisů. Pro jejich sběr využil své akce zejména členové České
společnosti ornitologické. Značný počet podpisů jsme ale získali i na Ekotrzích
a dalších veřejných akcích. Jednalo se v rámci regionu o jednu z největších petičních
akcí vůbec. Petice byla rovněž šířena prostřednictvím propagační výstavy Příroda
Boletic v obcích okolo vojenského újezdu a přímo mezi jeho obyvateli. Podpořili
ji i někteří pracovníci státní ochrany přírody, vědci, pedagogové, kulturní osobnosti
i někteří zastupitelé. Petice splnila svůj cíl a není důvod
k jejímu pokračování, neboť byly naplněny její zásadní požadavky .Její ukončení
bylo rovněž ovlivněno proklamativním prohlášením Jihočeského kraje o uznání přírodovědných
hodnot lokality Chlum (a přitom bylo dva roky zpochybňováno odborné mapování pro
Naturu 2000) a maximální vstřícnost ekologům (ale očekává se snad výměna Chlumu
za Špičák?). Boleticím, jakožto unikátnímu území mezinárodního
významu se dostává ochrany v rámci soustavy Natura 2000, a to jak podle směrnice
o ochraně volně žijících ptáků, tak podle směrnice o ochraně přírodních stanovišť,
volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin. Ptačí oblast Boletice o rozloze
23 546 ha byla zřízena vládou ČR nařízením č. 19/2005 Sb. ze dne 15. prosince
2004. Zahrnuje celý Vojenský újezd Boletice a území o ploše asi 1600 ha přesahující
hranice újezdu směrem ke Zbytinám. Evropsky významné lokality Boletice a Polná
byly zřízeny nařízením vlády č. 132/2005 Sb., ze dne 22. prosince 2004. Tímto
krokem splnila naše požadavky ministerstva obrany a životního prostředí.
Otázka Střediska zimních sportů Chlum se zdá být rovněž uzavřena, ale
..? Přes
ubezpečení kraje o opuštění záměru vybudovat středisko zimních sportů na Chlumu
je ale snaha tuto stavbu "pouze přesunout" do oblasti Špičáku. Po neprůchodnosti
Smrčiny, Chlumu a Boubína se pozornost nebo spíše politicky ješitná snaha krajských
představitelů vybudovat v kraji Špindl přesunula na Špičák. O poslední variantě,
návrhu na rozšíření některé ze stávajících lyžařských center, se nehovoří. A přitom
by se jednalo o řešení, které by bylo z hlediska ochrany přírody, ale i sociálně
ekonomických aspektů nejvýhodnější. O variantě Špičák zatím
nic nevíme. Projektanti jsou opatrní a poučeni z Chlumu nám studii zatím nepředložili.
Také my jsme získali řadu zkušeností a po úspěšné novele zákona o ochraně přírody
a krajiny máme oporu v soustavě Natura 2000. Také spolupráce s armádou se zatím
jeví jako oboustranně prospěšná. Rozhodně však nechceme pomáhat armádě prosazovat
její úzké zájmy; chceme s ní záležitost Boletic řešit jako partneři. Do roku 2006
vstupujeme s mírným optimismem, ale rozhodně ne s úplným uspokojením.
Vladimír Molek Zpět
na obsah Muži jsou z Marsu, ženy z Venuše. Mají
poněkud odlišný způsob myšlení a prožívání, také jejich dorozumívací kontakt s
okolím funguje rozdílně. Psychologové upozorňují na komunikační bariéry, které
z toho vyplývají a radí naučit se "jazyku" toho druhého. Podobně obtížné
je dorozumění mezi odborníky, kteří by si vlastně měli být blízcí, jde jim přece
o ochranu společného kulturního a přírodního dědictví. Přesto se zdá, jakoby mezi
památkáři a zastánci využívání sluneční energie trčela nepřekonatelná zeď.
To se projevilo i na odborném semináři "Slunce pro památky", který v listopadu
v Českých Budějovicích uspořádala sdružení Calla a LEA. I tam se vytvořily dva
zdánlivě nesmiřitelné tábory, které se navzájem častovaly "moudry" typu: "Památky
nelze zneužívat k instalaci solárních zařízení" nebo "Je to věc konzervativního
myšlení, lidské oko si musí nejdříve na tyto instalace zvyknout". Výroky podobného
typu jsou čirým nesmyslem a zbytečně jen vyhrocují diskusi. Odlišnost "jazyků"
zde byla ještě posílena neochotou nazřít problém jaksi z jiného pohledu. Poněkud
technokratičtí, vyhraněně exaktně uvažující solární energetici se dožadovali jakési
směrnice, v níž by bylo přesně definováno, na jaký druh památek a jakým způsobem
lze solární zařízení umisťovat. Takový požadavek je ovšem zcela nereálný. Vždy
je třeba každou jednotlivou záležitost posoudit individuálně. V estetických kategoriích
nelze totiž postupovat podle nějaké "kuchařky", právě tak, jako nelze podle přesných
receptů vytvořit umělecké dílo. Proto bychom neměli kopírovat německou cestu,
kde v některých spolkových zemích nemusí být posouzeno umístění solárních systémů
na památkových objektech úřady, pověřenými památkovou péčí. Českou praxi, která
ukládá povinnost vést ke každému zásahu do vzhledu památky správní řízení, v němž
by měla být vhodnost navrhovaného řešení individuálně posouzena na základě spolehlivě
zjištěných skutečností, považuji za správnější. Památkový zákon by však
měl počítat s účastí veřejnosti, tak, aby byla zajištěna rovnost občanů před zákonem.
Dosud je totiž někdy až fundamentalistická důslednost úředníků památkové péče
pociťována (často oprávněně) jako "bič" na řadové stavebníky, zatímco finančně
silní investoři, či jiné nepatřičně "privilegované" osoby se v podstatě na památkový
zákon neohlížejí. Buďto je pro ně pokuta za porušení zákona zanedbatelným pakatelem,
nebo jim dokonce ani nebývá uložena a "černá" stavba je jim dodatečně zlegalizována.
Příkladů takového postupu úřadů je celá řada. Z nejotřesnějších je možno
uvést kauzu kostela sv. Michaela na Starém Městě v Praze, kdy pod hlavičkou rekonstrukce
došlo k devastaci interiéru, včetně poškození gotických pilířů, přičemž na tyto
zásahy poskytl pražský magistrát soukromé společnosti dokonce dotaci. V případě
dvou původně gotických paláců v Rytířské ulici, zapsaných v seznamu národních
kulturních památek, vybourala italská firma bez stavebního povolení téměř celý
vnitřek objektů. Památkový odbor radnice demolici zastavil až poté, kdy už byly
zničeny gotické klenby, štukově zdobené stropy a vzácné fresky. Stejná firma v
některých předešlých případech při podobném porušování zákona dostala od památkářských
úřadů dodatečný souhlas. V Praze se dokonce hovoří o "načerno" vybudované půdní
vestavbě v památkově chráněném domě jednoho z "šéfů" památkové péče
Nelze
se pak divit, že lidé takříkajíc "obyčejní" nechápou, proč nelze umístit solární
zařízení v Holašovicích jen proto, že vesnice je zapsána v seznamu UNESCO. Notabene,
když přece nelze zakázat vše, co ruší historický vzhled obce. Na střechách jsou
televizní antény, po vsi parkují auta, ale nikdo by si jistě dnes nedovolil znemožnit
daňovým poplatníkům zírat na "bednu" či zamořovat životní prostředí plechovými
kastlemi, spalujícími benzín. Takže se úřední šiml vydovádí alespoň na nežádoucích
"solárech". I u nás v jižních Čechách máme přitom už ověřeno, jak je při
citlivém přístupu možné solární zařízení umístit tak, že historické hodnoty památky
nejsou vůbec dotčeny. Příkladem jsou sluneční kolektory na střeše renesančního
Langrova domu na jindřichohradeckém náměstí, které nejsou vidět ani z kostelní
věže, nebo solární systém na ohřev vody, diskrétně ukrytý v zahradě novohradského
kláštera. Na semináři byla prezentována některá pro památkové odborníky
nepřijatelná řešení, kdy solární panely předstíraly, že jsou klasickou střešní
krytinou historických objektů, (např. na střechách středověkého hradu v Itteru
či na gotickém chrámu v Lipsku). Takový postup nesvědčí autenticitě památek,
ignoruje jejich "duchovní rozměr" a vytváří z nich jakési umělé "potěmkinovské"
kulisy. Přijatelnější je vizuálně přiznat technickému zařízení jeho účel, ale
umístit ho tak, aby vadilo co nejméně. Škoda, že se semináře nezúčastnil
také některý z německých památkářských odborníků, aby vysvětlil německý přístup
k problematice. Přednášející Jitka Faitová z univerzity v Bamberku o své odborné
erudici příliš nepřesvědčila, když projevila nepochopení, proč vadí "solárka"
na historické stavbě, zatímco totéž zařízení na obdobné valbové střeše novostavby
ve stylu, jemuž se u nás v Čechách dostalo ironického názvu "šmoulí baroko", oku
těch podivínských památkářských estétů nevadí. "Soláristé" by neměli považovat
památkáře za zkostnatělé zabedněnce, kteří jim jen házejí klacky po nohy a nechtějí
se otevřít ničemu novému. Česká památková péče má dlouhou tradici a řadu špičkových,
ve světě známých odborníků. Neměli by jim proto vnucovat diskutabilní zahraniční
vzory jako cosi kvalitativně hodnotnějšího. Měli by též rozlišovat názor nezávislých
památkářů od někdy kontroverzních postupů úřadů památkové péče, které jsou u nás
většinou ovlivňovány jaksi "shora". Památkáři - a to zejména úředníci státní
správy, tedy ti s "razítkem" - by si měli uvědomit, že využití solární energie
se může stát jejich významným pomocníkem např. při snižování škodlivého působení
kyselých dešťů, narušujících památky. Může nezanedbatelně přispět také např. k
vysoušení navlhajícího zdiva. Měli by se oprostit od zbytnělého fundamentalismu
tam, kde už občas hraničí s úřední šikanou. Měli by měřit každému stejně, "pánu
či kmánu". Jestliže jim vadí solární panely na střeše holašovického stavení ve
stylu "selského baroka" měly by jim vadit také anténní systémy Rádia Faktor, umístěné
na fasádě historické rozhledny na Kleti - bez ohledu na to, že jejich majitel
je spřátelen s některými významnými jihočeskými politiky. Jinak totiž může jejich
odborná argumentace ztrácet na věrohodnosti. Obě strany by pak spolu měly
přestat "válčit". Měly by zvolit cestu vstřícné diskuse a vzájemného vysvětlování.
V době již probíhajícího "ropného zlomu" nám totiž už mnoho času na pokusy o společná
dobrá řešení nezbývá. Jaroslava Brožová Zpět
na obsah
|
Vyhlášením
nejúspěšnějších sídel a zajímavých instalací vyvrcholilo 22. listopadu 2005 klání
obcí a měst o body za využívání energie Slunce - "Solární liga ČR". Po vzoru Německa,
kde se rozvíjí již pět let, ho u nás organizuje druhým rokem občanské sdružení
Liga ekologických alternativ za
podpory Státního fondu životního prostředí a některých firem z oboru.
Solární ligy se letos zúčastnilo 386 obcí a měst s téměř 14 000 m2 modulů, z čehož
je přes 12 tisíc metrů kolektorů teplovodních a zbytek připadá na panely fotovoltaické. Pomyslný
titul Solární mistr ČR na čele souhrnné kategorie pro všechny systémy a všechna
sídla sice zůstal i letos dosud nepřekonané Rusavě ze Zlínska s pětisetmetrovým
systémem na koupališti, druhé místo opět Božímu Daru z Karlovarska a třetí i letos
Pístině z Jindřichohradecka (tutéž trojici nikdo z trůnů nesesadil ani v kategoriích
pro termické systémy a pro sídla pod 5 000 obyvatel, kde je stejné pořadí), avšak
v dalších třech kategoriích vyskočili na stupních vítězů nejvýše noví tři "solární
mistři": mezi městy nad 50 000 obyv. Plzeň (následována Ostravou a Libercem),
mezi těmi od 5 do 50 tisíc obyv. Jindřichův Hradec (třeboňská firma ENVI, divize
Solarglas, zde na bazénu "vystřihla" unikátní instalaci - 96 kolektorů Heliostar
o ploše 192 m2 k ohřevu či předehřevu vody pro plavce i pro sprchy), v kategorii
fotovoltaiky pak Pňovany u Stříbra (před Vilémovem na Olomoucku a Jankovem-Holašovicemi
na Českobudějovicku). V bodování krajů pak Jihočeši jen těsně skončili druzí za
Plzeňským krajem. Průběh loňského zápolení mohli zájemci sledovat
na webové stránce www.solarniliga.cz,
kde jsou i kompletní výsledky. Stejně tak zde bude i Solární liga 2006, která
právě startuje. Z tiskové
zprávy Ligy ekologických alternativ zpracoval Edvard Sequens Zpět
na obsah
V polovině listopadu jsme na magistrát města České Budějovice podali žádost o
poskytnutí informace ohledně rozšíření těžby štěrkopísku ve Vrábči. Jedná se o
jednu z aktivit probíhajícího projektu, který je financován EU - Program Transition
facility. A jak tedy pokročil vývoj na lokalitě? Na konci října vydal odbor
životního prostředí jihočeského krajského úřadu souhlasné stanovisko k pokračování
těžby na základě zákona o posuzování vlivů na životní prostředí (EIA). Dobývání
štěrkopísku má pokračovat na ploše o rozloze cca 12 ha přibližně do roku 2017,
rekultivace mají být ukončeny do roku 2021. Doporučená varianta zahrnuje kromě
více než 50 podmínek, které blíže specifikují prováděnou činnost v jednotlivých
fázích záměru (příprava, realizace, provoz), také způsob rekultivace. Jako nejlepší
varianta byla vybrána rekultivace s vytvořením vodní plochy. Důvodem pro její
výběr je: "zvýšení biodiverzity v zájmovém území". To je na první pohled potěšující
zpráva pro nejednoho biologa. Po bližším prozkoumání "biodiverzitní varianty"
v plánu rekultivace i v zadaných podmínkách se však objevuje celá řada nesrovnalostí.
Jednou z nich je např. plánování výsadby druhů stromů a keřů, které jsou v oblasti
nepůvodní (např.habr, jalovec), další pochybnosti vzbuzuje složení travních směsí
i případná následná využitelnost takto vzniklého travního porostu. Také plánované
"vytváření břehových porostů pomocí biologické rekultivace" vyvolává další pochybnosti.
V návrhu chybí doporučení konkrétních cílových mokřadních, popř. vodních druhů,
které mají být v rámci rekultivace vysázeny. Navíc u většiny vytvořených mokřadních
biotopů dochází k poměrně rychlému samovolnému šíření druhů na okolní lokality.
Umělé výsadby v rámci rekultivace jsou v takovém případě jen nákladnou a zcela
zbytečnou investicí. Tato skutečnost, významná např. i z hlediska výpočtu nákladů
spojených s rekultivací, není zohledněna. Nesouhlas s těžbou projevili
i místní obyvatelé, kteří nás požádali o pomoc. Kromě hluku jim vadí znehodnocení
krajiny a zhoršení kvality podzemních vod. V požadovaných podmínkách těžby bylo
stanoveno např. vybudování protihlukových valů, zaplacení chodníku podél silnice
nebo vybudování trvalých vrtů ke sledování kvality podzemních vod. Hydrogeologickou
studii, která byla součástí dokumentace EIA, jsme také nechali posoudit nezávislým
odborníkem. Žádné nebezpečí nebo opomenutí v ní však nenalezl. Obec s těžbou za
daných podmínek souhlasí. Otázkou však zůstává, jestli " dané podmínky" budou
firmou Budějovické štěrkopísky opravdu dodrženy. Klára
Řehounková Zpět
na obsah Jak jsme již v Ďáblíku informovali, spolupracovala
Calla na vzniku studie "Poskytování informací o životním prostředí na krajských
úřadech", kterou zpracovala STEP (Síť ekologických poraden) pro Ministerstvo životního
prostředí. Celá studie má zhruba 60 stran (plus několik desítek stran příloh včetně
vyplněných dotazníků od všech krajských úřadů). V úvodu se stručně zabývá legislativním
rámcem (Aarhuská úmluva, zákon č. 123/1998 Sb. o právu na informace o ŽP, zákon
č. 106/1999 Sb. o svobodném přístupu k informacím atd.) a specifikací cílů (zejména
jak aktivně úřady poskytují a zpřístupňují informace o ŽP, a jak realizují koncepci
a akční plán EVVO (environmentální vzdělávání, výchova a osvěta), výměna zkušeností
a inspirace pro řešení problémů). Podstatná část textu studie je věnována
analýze situace v jednotlivých krajích, což mj. zahrnuje analýzu koncepcí EVVO
a krajských webových stránek (na nichž lze najít plné texty různých koncepcí (energetická,
ochrany přírody atd.) a dokumentů z různých oblastí ŽP) i výsledky dotazníkového
průzkumu (respondenty byly odbory ŽP krajských úřadů). Některým krajům byla věnována
větší pozornost, proběhly zde osobní návštěvy krajských úřadů a neziskových organizací
(NNO). Jihočeský kraj vyšel ze srovnání jako podprůměrný, přestože má schválenu
celkem dobrou koncepci EVVO. Bohužel se příliš nedaří plnit úkoly akčního plánu,
což je však do značné míry způsobeno odlišnými prioritami současné politické reprezentace
kraje a problémy s financováním (na granty se dává málo peněz, schvalují se pozdě
a dle nejasných kritérií apod.). Hlavní slovo zde proto mají neziskovky, které
mj. také iniciovaly vznik sítě environmentálních center Krasec, která je financována
z prostředků evropského sociálního fondu a Ministerstva životního prostředí. Ovšem
ani situace v ostatních krajích není příliš růžová. Mezi světlé výjimky patří
kraje Královéhradecký a Liberecký, celkem dobrá je i situace v Pardubickém (kde
mají i pěkný web www.ekovychova.cz) a Plzeňském kraji, naopak mezi kraje na opačné
straně žebříčku se řadí např. Karlovarský. Zvláštní situace je v Praze, kde byla
teprve letos v únoru schválena koncepce EVVO a doposud nefunguje krajský koordinátor
a v Jihlavě, kde jako v jediném kraji ještě koncepce schválena nebyla.
Téměř ve všech krajích existuje poradní či koordinační skupina s účastí zástupců
NNO, někde funguje i koordinátor, který "hlídá" plnění akčního plánu. Je buď pracovníkem
krajského úřadu (KÚ), nebo KÚ podepisuje smlouvu s NNO, na kterou tuto činnost
deleguje. Nedá se však jednoduše určit, který model je lepší - co bude lépe fungovat,
záleží na historickém vývoji v daném kraji a na spolupráci a zapálení místních
činitelů. Z hlediska cílových skupin se nejlépe daří EVVO v oblasti školství
(dobře např. funguje síť škol M.R.K.E.V. - metodika a realizace komplexní ekologické
výchovy), problematické je působení na podnikatelské subjekty, veřejnou správu
a širokou veřejnost. Zelené úřadování u nás zatím stále nefunguje jako komplexní
systém. Na některých úřadech se třídí odpady a používá recyklovaný papír, ale
o energetických či ekologických auditech se spíše teprve uvažuje. Totéž platí
i o záměrech zvýhodňovat ve výběrových řízeních firmy ohleduplné vůči životnímu
prostředí. Kamenem úrazu je financování - studie doporučuje radikální navýšení
prostředků rozdělovaných KÚ systémem grantů a zakázek. Jak totiž průzkum ukázal,
skoro ve všech krajích je oblast EVVO vzhledem k předpokladům koncepce a reálným
potřebám podfinancována. Mnohé kraje dokonce čelí hrozbě úplného zrušení grantové
podpory. I když převážná většina krajů uvažuje do budoucna o navýšení prostředků,
o tom, zda k tomu opravdu dojde, rozhodnou zastupitelé... Situaci komplikují
odlišné přístupy KÚ - některé upřednostňují granty, jiné zakázky, někde je financování
EVVO záležitostí jen odboru ŽP, většinou na něm však participuje i odbor školství.
Fondové financování se příliš neujalo, přestože oproti grantovému přináší výhodu
nevázanosti na schválení rozpočtu kraje na konkrétní rok. Zřejmě to souvisí s
tím, že se kraje nechtějí dopředu zavazovat k financování EVVO a k nutným výdajům
na správu takového fondu. V mnoha krajích se tak vypsání i schválení grantů opožďují,
což někdy vyústilo ve zrušení letošní podpory, resp. její převedení do dalšího
roku. Grantová výběrová řízení dále ve většině případů trpí netransparentním
rozhodováním, chybějí objektivní hodnotící kritéria, obvyklá např. v nadacích,
a stanovení postupu rozdělování peněz v případě, že rozpočty schválených projektů
převýší možnosti grantů (zařazení projektů do zásobníku, plošné krácení dotací
apod.), zastupitelstva si vyhrazují právo neoznamovat důvody nepodpoření projektu.
Jedním z hlavních úkolů akčních plánů většiny koncepcí EVVO je budování sítí SEV
(středisek ekologické výchovy), ekoporaden a dalších environmentálních center.
To však pochopitelně vyžaduje nemalé prostředky, kterých se krajům nedostává.
Velmi dobrou zprávou proto je, že se ve stále větším počtu krajů budou realizovat
projekty podpořené ESF (evropským sociálním fondem) a MŽP v rámci grantových schémat
MŽP (operační program rozvoj lidských zdrojů - OP RLZ). Studie prokázala,
že se KÚ vesměs snaží plnit své zákonné povinnosti, a dokumentovala jasný trend
- informace se vyplácí zpřístupňovat v elektronické formě, na internetu. Zajímavé
jsou např. služby mapových systémů. Krajské weby ale rozhodně nejsou dokonalé
- jsou často nepřehledné, uživatelsky nepřítulné, chybějí anotace u materiálů
nabízených ke stáhnutí, výrazné odlišení důležitějších informací apod.
Přístupy krajů k informování občanů a k zapojování veřejnosti (např. do tvorby
a realizace koncepčních dokumentů) jsou velmi odlišné. To, zda jde jen o formální
plnění povinností nebo o skutečnou snahu co nejlépe řešit aktuální problémy, záleží
zpravidla jak na konkrétních lidech na odborech ŽP krajských úřadů, tak na krajské
politické reprezentaci. Petr Drahoš Zpět
na obsah Při posledním
Zeleném čtvrtku loňského roku jsme opět "zaostřili na supermarkety". Milan Štefanec
z brněnského sociálně ekologického hnutí Nesehnutí je v Českých Budějovicích opravdu
častým hostem a má zde již své příznivce. Snad také proto byl tentokrát přednáškový
sálek Kavárny měsíc ve dne příjemně naplněn. Zlepšilo to nejen atmosféru, ale
i "sebevědomí" pořadatelů, kterými byla v tomto případě Rosa. Vtipné Milanovo
povídání zpestřené historkami z některých kauz a doplněné vítanými statistickými
údaji vůbec nevyznívalo jako ostrý boj proti supermarketům ze strany nevládních
organizací. Naopak vnímaví posluchači mohli několikrát zaznamenat snahu řešit
živelnost supermarketů i navzdory nepochopení a lobbismu většiny českých měst.
Pozitivním příkladem může být například Holandsko se svým přístupem "dát
šanci oběma způsobům nákupu a občanům možnost výběru". Protože se některé otázky
v diskusi týkaly problémů Českých Budějovic, přispěl jsem s trochou do mlýna uvedením
současných kauz. Jedná se zejména o výstavbu TESCA na výstavišti, kde radnice
nejenže ignorovala občany dotčené kvůli této stavbě zejména zvýšením dopravní
zátěže, ale zahrála do autu i situování lokality v ohroženém záplavovém území.
Na rozdíl od Milevska, kde drobní podnikatelé vyhnali Lidla za brány města, českobudějovičtí
radní Lidlovi brány otevřeli. Takže po beznadějném procesu EIA ukončeném ve zjišťovacím
řízení je na stole stavební povolení pro prodejny na ulicích Rudolfovské a Mánesově
(zde dokonce vedle Delvity). To, jak oba supermarkety, tvářící se jako "prodejny
na svačinu", ovlivní dopravu v dnes již kolizních částech města, ukáže čas. Diskutovat
o supermarketu na místě bývalého autobusového nádraží nemá z hlediska dopravní
zátěže už vůbec smysl. Co si myslet o stavbě, která místo aby dopravu z města
odvedla, naopak ji přivede a autobusy postaví do vedlejší role, respektive na
střechu! Škoda, že návštěvníci Zeleného čtvrtku byli spíše odpůrci supermarketů,
takže diskuse byla v mnohých případech pouhým konstatováním. Ale vlastně není
se co divit. Vždyť předvánoční čas "rozumný konzument" trávil v některém z českobudějovických
supermarketů, které se právě v této době předháněly s nabídkou slev a akcí. Vladimír
Molek Zpět
na obsah Konopí
je rostlinou, jejíž využívání provázelo lidstvo od nepaměti. Teprve na počátku
minulého století, na základě objevu ropy, prosazování zájmů nově vznikajícího
petrochemického průmyslu a následných proti-marihuanových kampaní, bylo od jeho
pěstování upuštěno. V současné době poskytují suroviny z konopí, kterými jsou
vlákno, olej a pazdeří, základ pro více jak 20 000 produktů, využitelných téměř
ve všech odvětvích činnosti dnešního člověka. Pěstování konopí má dosud neuchopený
potenciál oživit i uživit venkov, obnovit zemědělství a přispět ke kultivaci krajiny.
Vysoké výnosy biomasy konopí z 1 ha jsou navíc zajímavé i pro využití na energetické
účely. V Čechách se je v oblasti zpracování a využití konopí stále co učit
a tak jsme velice rádi přijali pozvání na konopné dožínky na konopnou farmu Andrého
Fursta ve Švýcarsku, která je vyhlášená svou tradicí v pěstování a otevřeným přístupem
ke všem, kdo se chtějí o konopí něco dozvědět nebo si koupit nějaký ten produkt
z technického konopí. André a jeho spolupracovníci se v posledních letech
snaží o renesanci konopí na své farmě poblíž starobylého městečka Murten, kde
pěstují konopí pro účely získávání esenciálního konopného oleje. Kromě výroby
vonných esencí a olejů pro potravinářský a farmaceutický průmysl se jejich firma
Chanvre-info zabývá výrobou a prodejem vysoce výživných potravinářských olejů,
dále pak velkoobchodem všemi rozličnými konopnými produkty od potravin přes kosmetiku
až po oblečení a v neposlední řadě také zpracováním konopného pazdeří či krátkého
vlákna do podoby degradabilních bioplastů. Součástí farmy je několik malých demonstračních
domků postavených s využitím konopného betonu, konopných pazderodesek a dalších
stavebních materiálů z konopí, na jejichž vývoji se firma Chanvre-info podílí. V
době konání dožínek byla konopná úroda již sklizená, ale i tak bylo co vidět.
Na dožínkové slavnosti se po celou dobu promítala videoprojekce, která nechala
návštěvníkům nahlédnout pod pokličku konopného hospodaření. Slavnost konopí se
tak stala ideálním místem diskusí o úloze konopné rostliny v současném zemědělství,
průmyslu a globálním světě. Hana Gabrielová, členka o.s.
Konopa Více info: www.konopa.cz,
www.chanvre-info.ch Zpět
na obsah
Výstava o Boleticích Pokud jste nestihli navštívit výstavu
fotografií Příroda Boletic v Českých Budějovicích nebo v Českém Krumlově, nezoufejte.
Od 9. ledna do konce měsíce ji můžete shlédnout v základní škole v Kájově, kde
je přístupna každé odpoledne od pondělka do soboty. Při vernisáži v pondělí 9.
ledna v 16 hodin, se navíc uskuteční přednáška člena České společnosti ornitologické
ing. Bohuslava Kloubce. * * * ŠMIDINGEROVA
KNIHOVNA VE STRAKONICÍCH, INFORMAČNÍ CENTRUM NO A EU a KRASEC - knihovna
s poradnou zaměřenou na životní prostředí Vás srdečně zvou na výstavu
"JAK TŘÍDIT ODPADY?" KDY: od 3.1. do 24.1. 2006,
otevřeno každý všední den 8 - 18 hod. kromě úterý
KDE: Šmidingerova
knihovna, Pobočka Za Parkem, Husova ul. 380, Strakonice Výstava návštěvníkům srozumitelnou
formou odpoví na otázky: Proč se třídí odpady? Co se třídí? a Jak se odpady recyklují?
Výstava je připravena ve spolupráci se společností EKO-KOM, a.s. *
* * Jiří Bohdal: Fotografie přírody
Výstava
v Jihočeském muzeu (Dukelská 1) 6. 1. - 1. 5.
denně mimo pondělí
9:00 - 12:30 a 13:00 - 17:30 h. * * * Neznámý
svět drobných savců
Výstava fotografií zoologa Miloše Anděry v
Jihočeském muzeu
12. ledna 2006 od 16 h vernisáž, výstava otevřena od 13.
1. do 1. 5.
denně kromě pondělí 9 - 12:30 a 13 - 17:30 h. *
* * Filmárum - promítání pro veřejnost o přírodě a lidech
16. ledna od 19 hodin na téma Lesy a pralesy
přesný program
na http://filmarum.bf.jcu.cz
promítání se koná na Biologické fakultě v místnosti
B2 a je zdarma * * * Zelený
čtvrtek: "Rizika a přednosti vegetariánství" Vegetariánem
ze zdravotních, ekonomických, ekologických, etických či filozofických důvodů?
A co na to říkají odborníci? S Jaroslavem Škvařilem, členem
České společnosti pro výživu a vegetariánství. Čtvrtek 19. ledna 2006
od 17 hodin v galerii Měsíc ve dne, Nová ul.3, České Budějovice.
Příští Zelený čtvrtek: 16. 2. -
Ochrana památek ve vojenském prostoru Boletice (Mgr. Petr Pavelec) *
* * Přednášky:
Příroda bulharských hor
koná se v Jihočeském muzeu 21. 1. od 10 hodin, přednáší Jiří
Řehounek, připravila Jihočeská pobočka České společnosti entomologické a Entomologický
klub Jihočeského muzea. * * * Konec
jedlin v Čechách, na Moravě a ve Slezku?
Ing. Karel Boublík, Botanický
ústav AV ČR, Průhonice, Připravila Jihočeská pobočka České botanické společnosti.
28. ledna od 9,30 v Jihočeském muzeu *
* * Zapomněli jste již, jak vypadá netrpělivé čekání
na dopis? Chcete se těšit na svého pošťáka? Nic jednoduššího! Objednejte
si KRASEC ! Jihočeský čtvrtletník o životním prostředí.
a nejen o něm.
Objednávejte u všech dobrých knihkupců. Také v jihočeských ekologických organizacích.
Napište si o něj na rosa@ecn.cz případně na calla@calla.cz. Doručení zaručíme.
KRASEC - čtivé informace o všem, co se týká životního prostředí
do každé poštovní schránky ! Zpět
na obsah Mimo běžná témata ekologické poradny u nás můžete hledat pomoc
ve dvou oblastech, na které se specializujeme: Ochrana přírody a krajiny
- metodická i právní pomoc občanům, obcím a občanským aktivitám při rozhodování
o stavbách a činnostech ovlivňujících životní prostředí, zapojování veřejnosti
do procesů posuzování vlivů staveb na životní prostředí, využívání zákonů o poskytování
informací, zakládání občanských sdružení, organizování občanských aktivit, zprostředkování
posudků.
Za tuto oblast poradny odpovídá Vladimír Molek, dosažitelný na
telefonu 387 311 381, v době nepřítomnosti možno využít druhé tel. linky 387 310
166, která slouží zároveň jako záznamník a fax, e-mail: calla@ecn.cz Trvale
udržitelná energetika - poradenství občanům, obcím i občanským sdružením v
oboru obnovitelných zdrojů energie, jejich možnostech, dostupnosti, podporách
pro realizaci, legislativě apod. Poradna spotřebitelům elektřiny při jejich problémech
s distributory. Právní a všestranná informační pomoc obcím, u nichž by mohlo být
vybudováno konečné úložiště vysoceradioaktivních odpadů, archiv informací k jaderné
energetice.
Pro odpovědí z oblasti energetiky se obracejte na Edvarda Sequense
na telefon (se záznamníkem i faxem): 387 310 166, e-mail: edvard.sequens@ecn.cz.
Poradenské hodiny pro veřejnost v kanceláři sdružení - Fráni Šrámka
35, České Budějovice:
Pondělí - 9 až 13 hodin (především energetika)
Úterý
- 13 až 17 hodin (především všeobecné poradenství)
Středa - 9 až 13 hodin
(především ochrana přírody a krajiny) Osobní návštěva mimo poradenské hodiny
je možná po předchozí domluvě.
Využijte poradenství pomocí e-mailu: calla@ecn.cz.
Písemné spojení: Sdružení Calla, P.O. BOX 223, 370 04 České Budějovice.
Ekologické poradenství je podpořeno z prostředků evropského sociálního fondu
a Ministerstva životního prostředí v rámci projektu Krajské sítě environmentálních
center KRASEC. Zpět
na obsah
|
