Tisková zpráva ze dne 12. května 2016

Přestane Správa úložišť utajovat informace?

ČESKÉ BUDĚJOVICE – Městský soud v Praze na základě žaloby Calla – Sdružení pro záchranu prostředí zrušil rozhodnutí ředitele Správy úložišť radioaktivních odpadů (SÚRAO), kterým v roce 2012 omezil zpřístupnění některých žádaných dokumentů podle zákona o právu na informace. Konkrétně se jedná o zápisy z jednání Rady SÚRAO a o Zprávu o kontrole tvorby rezerv na vyřazování jaderných zařízení za rok 2011, resp. 2012, které byly Calle zpřístupněny pouze v cenzurované podobě.

     Soud potvrdil názor Cally, že Správa úložišť nepředložila takové důvody, které by ji opravňovaly k utajování částí požadovaných dokumentů. Ředitel Správy úložišť tak bude moci při novém rozhodnutí přestat informace tajit anebo bude muset nalézt podstatně lepší zdůvodnění pro skrývání, které obstojí u soudního přezkumu.

   Veřejnost by měla dostat informaci, zda finanční rezervy, které ČEZ odkládá na budoucí vyřazování svých jaderných elektráren, jsou odkládány v potřebné výši i žádaným způsobem. V opačném případě by pak desítky miliard korun museli v budoucnu zaplatit daňoví poplatníci.

    Rovněž přístupné by měly být zápisy z jednání Rady Správy úložišť radioaktivních odpadů, která je orgánem i veřejné kontroly nad SÚRAO a má dohlížet nad hospodárností vynakládaných prostředků ze státního jaderného účtu.  Jak ukázal například poslední vývoj v případě Podzemního výzkumného pracoviště Bukov, rozhodnutí o investici do jeho stavby v dnešní výši 94 milionů korun v rozporu s vládní „Koncepcí nakládání s vyhořelým jaderným palivem a radioaktivními odpady v ČR“ neučinila vláda, ale na počátku roku 2013 právě Rada. Prvotní investice pak vyvolávají požadavky na další – náklady z veřejných prostředků na vybudování, provoz a výzkum v podzemním výzkumném pracovišti do roku 2030 tu mají podle představ SÚRAO činit bezmála 1,8 miliardy korun [1].

   Edvard Sequens z Cally k rozhodnutí soudu sdělil: „Správa úložišť v poslední době zdůrazňuje otevřenost svého jednání, předpokládáme tedy, že se k dokumentům konečně dostaneme. Jen po oněch čtyřech letech, co trvala snaha o soudní nápravu, již budou poněkud neaktuální.“