Společná tisková zpráva Calla, Hnutí DUHA a Jihočeských matek ze dne 11. dubna 2018

Půlstoletí pryč a žádný posun: V řešení problému jaderného odpadu je Evropa stále na začátku

Jaderný odpad z evropského pohledu. To je propojující linka všech příspěvků dnešní mezinárodní konference „Jaderný odpad – nechtěné dědictví jaderné energetiky“. Pro Česko je o to aktuálnější, že by letos mělo padnout rozhodnutí o výběru čtyř nejvhodnějších lokalit pro úložiště z potenciálních devíti. Na konferenci, kterou pořádají Jihočeské matky, Calla a Hnutí DUHA, se zahraniční i čeští experti zaměří také na srovnání českého přístupu k výběru se zahraničními.

O hledání společenského konsensu při nakládání s jaderným odpadem v Německu pojedná ve svém příspěvku Michael Sailer, člen Komise pro likvidaci vysoce radioaktivních odpadů německého Spolkového sněmu. Právě tato komise dojednala dohodu, podle níž přejde odpovědnost za německý jaderný odpad na stát. Provozovatelé jaderných elektráren vládě za převzetí tohoto břemene zaplatí 23,6 miliard eur [1].

Dvěma evropskými státy, v nichž se ukládání jaderného odpadu dostalo do fáze konkrétního projektu, jsou Finsko a Švédsko. To ovšem neznamená, že jsou zde vyřešeny všechny problémy. Johan Swahn, který se celého procesu aktivně účastní, přednese přehled rizik, s nimiž se skandinávské projekty stále nevypořádaly.

Vzhledem k tomu, že mezi evropskými koncepty nakládání s jaderným odpadem převládá metoda hlubinného ukládání, byly na konferenci zařazeny příspěvky dvou geologů. Roman Lahodynsky z vídeňské univerzity BOKU shrne geologická rizika hlubinných úložišť a uvede příklady ze své praxe v různých zemích Evropy a Asie. Na česká specifika se zaměří pracovník Geofyzikálního ústavu Akademie věd Matěj Machek.

Bezpečné uložení vyhořelého jaderného paliva na desítky až stovky tisíc let zůstává jedním z nejsložitějších problémů současného světa. Týmy expertů usilují o řešení, které by umožnilo oddělit nebezpečný odpad od okolního prostředí po dobu, jejíž délka řádově přesahuje věk nejstarších historických záznamů o prvních civilizacích. Přestože stále nemáme jistotu, zda se nám podaří dlouhodobě bezpečné řešení najít, produkujeme další nechtěné dědictví pro naše děti a následující generace.

Výběr lokality pro úložiště není ale pouze geologickou otázkou, je potřeba dojít ke shodě i s komunitami, které žijí ve vybraných regionech. Dnes v České republice kulminuje dlouho trvající spor mezi státními úřady a dotčenými samosprávami. Řešení spočívající v transparentnosti a předvídatelnosti postupu státu a v posílení práv obcí shrne Edvard Sequens z Cally.

Michael Sailer, ředitel Öko Institutu, předseda německé Komise pro nakládání s jaderným odpadem (ESK), řekl:
„Německo se rozhodlo uložit svůj jaderný odpad na svém území a jako hlavní kritérium pro výběr lokality si stanovilo maximální dosažitelnou úroveň bezpečnosti uložení. Samotný proces výběru lokality pro úložiště probíhá ve třech krocích. Ve všech třech případech rozhoduje parlament po transparentním veřejném projednání.“

Johan Swahn, ředitel švédské Kanceláře nevládních organizací pro kontrolu nakládání s jaderným odpadem (MKG), řekl:
„Švédsko a Finsko jsou často prezentovány jako země s pokročilými projekty úložišť jaderných odpadů. Tento pohled ovšem nedávno dostal ve Švédsku vážnou trhlinu, protože se zjistilo, že měď používaná k výrobě kontejnerů pro plánované úložiště není dostatečně odolným materiálem. Švédský soud pro otázky životního prostředí proto vládě doporučil, aby neschválila licenci pro úložiště. Problém se týká i Finska, kde se s využitím měděných kontejnerů rovněž počítá.“

Roman Lahodynsky, geolog, expert na zlomovou tektoniku, namáhání a sesuvy hornin, řekl:
„Nevýhodou konceptu hlubinných úložišť je, že spoléhá více na nejisté přírodní procesy než na kontrolu a údržbu. Údržbu si v dlouhém časovém horizontu totiž neumíme představit. Ovšem dostatečné pozorování přírodních procesů v hlubinném úložišti také není proveditelné. Chybné odhady se projeví až za dlouhou dobu a odpad už nebude možné přemístit. Lepším řešením je zachovat možnost vyjmutí odpadu a prozatím, po dobu několika generací, úložiště pečlivě monitorovat. Možná naši potomci najdou lepší řešení.“

Edvard Sequens, energetický expert Calla – Sdružení pro záchranu prostředí, řekl:
„Česko by mělo přerušit dnešní neprůhledné, chaotické a z pozice síly vedené vyhledávání místa pro hlubinné úložiště. Čas věnovaný řádnému nastavení a vysvětlení kriterií výběru a přijetí zákona o posílení práv obcí by se zúročil. V opačném případě bude konflikt mezi státem a obcemi pokračovat a hrozí zmaření vynaložených peněz z jaderného účtu.“