Tisková zpráva Cally ze dne 21. října 2019
Analýzy potvrzují nezbytnost transformace energetiky
Informace, které dnes prezentovalo Ministerstvo průmyslu a společnost ČEPS [1] o chybějící elektřině v roce 2040 v případě rychlejšího útlumu většiny uhelných elektráren a odstavení jaderné elektrárny Dukovany po padesáti letech (!) provozu, mohou vystrašit. Jde však o krajní scénáře, které by nastaly, pokud by vláda i nadále pokračovala v kurzu výlučné orientace na stavbu nových jaderných reaktorů, blokování rozvoje obnovitelných zdrojů a odsouvání investic do energetické efektivity na okraj zájmu. Za dnešním sdělením úřadů se skrývá několik ale:
- Vývoj spotřeby elektřiny odpovídá optimalizovanému scénáři zastaralé Státní energetické koncepce z roku 2015 [2]. Již při přípravě koncepce byl tento scénář kritizovaný jako příliš nadhodnocený, opomíjející možnosti, které Česká republika zaostávající v energetické náročnosti za jinými průmyslově vyspělými zeměmi, může využít.
- Scénáře pro rozvoj fotovoltaiky a větrné energetiky rovněž odpovídají podhodnoceným prognózám Státní energetické koncepce z roku 2015 [2] a jsou tak velice vzdáleny možnostem, které v tuzemsku v potenciálu obnovitelných zdrojů energie existují [3,4].
- Scénáře pro rozvoj zdrojů nepočítají s žádnými plynovými, jakkoliv je taková úvaha naprosto nerealistická.
- U bezpečnosti dodávky elektřiny v letech 2030 a 2040 není zdůrazněno, že jsou provozovány rezervy pro případ výpadku největšího zdroje v soustavě, tedy 1050 MW při výpadku reaktoru v Temelíně (tzv. kritérium n-1).
Ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček plánuje analýzu ČEPS využít pro prosazení výjimek z pravidel Evropské unie pro veřejnou podporu pro nové reaktory [5]. Nejen pro Dukovany, ale i pro Temelín. Zásadním ekonomickým problémem jaderné energetiky jsou totiž vysoké investiční náklady. Ty způsobují, že se jaderná elektřina nemůže uplatnit na trhu a vyžaduje citelné státní zásahy. Daleko vyšší, než by bylo potřeba k transformaci naší energetiky a využívání decentrálních, zejména obnovitelných zdrojů [6,7]. Do roku 2040 by ale stejně žádný nový reaktor nebyl uveden do provozu, i kdyby Česko u evropských komisařů uspělo a dokázalo vyřešit financování, posilování závislosti na Rusku nebo Číně a další problémy, které s sebou jaderná energetika přináší.
Edvard Sequens, energetický konzultant Calla - Sdružení pro záchranu prostředí řekl: „Zpráva energetiků upozorňuje na problém, který Česko může mít, pokud vláda nezačne konat. Potřebujeme přerušit stagnaci v sektoru obnovitelných zdrojů, zaostávání při snižování energetické náročnosti a pracovat na transformaci elektroenergetické soustavy, která zvládne rostoucí podíl zdrojů využívajících proměnlivou sílu přírody.“
