| Vyhledávání
 
  Profil Cally na Facebooku 
 
|   |  |  |  |   |  | Tato webová stránka byla vytvořena za finanční podpory SFŽP a MŽP. | 
   | Obnova alejí, parků a zahradStromy v parcích, alejích, zahradách, extenzivních sadech a často i v běžné 
městské zeleni nabyly pro zachování rozmanitosti saproxylických organizmů 
obrovského významu. Přežívají na nich tvorové, které bychom ve volné 
zemědělské krajině i v lesích, ať hospodářských nebo v lesích chráněných území,
 hledali marně. Páchníci, zlatohlávci, 
 roháči a celá plejáda dalších 
organizmů v blízkosti lidských sídel a cest nachází staré, volně rostoucí 
stromy mnohem častěji, než ve volné krajině jíž říkáme příroda.
 Citlivá péče o stanoviště saproxylického hmyzu v blízkosti člověka je proto 
mimořádně důležitá. Přesto je ohrožená fauna jen jedním z faktorů, které je 
při péči o aleje a městskou zeleň třeba brát v úvahu. Je třeba rovněž 
zohlednit krajinářský a urbanistický význam, bezpečnost, zdravotní stav, 
finance, které lze na péči o zeleň získat.
 V místech, kde se pohybují lidé, je bezpečnost hlavní starostí správce 
zeleně. Jenže s poukazem, že "staré stromy jsou nebezpečné", se prakticky 
okamžitě setká každý návrh na citlivější přístup k městské zeleni. Takové 
obavy jsou oprávněné a je třeba jim naslouchat. Nikdo nechce, aby mu stromy 
padaly na hlavu, správce zeleně má navíc osobní zodpovědnost za škody, které 
stromy způsobí. Ale bezpečnost a péče o obyvatele starých stromů nejsou v 
rozporu. Jen je třeba připustit, že většinou existují i jiná řešení, než 
skácení a likvidace potenciálního zeleného delikventa.
 Dalším častým důvodem proti ponechání stromů je estetické hledisko. Někteří 
lidé mají tendenci považovat torza, dožívající nebo ležící stromy za ošklivé. 
Mrtvé dřevo má svou estetickou dimenzi, jen ne pro každého. Je třeba 
informovat veřejnost buď v tisku nebo tabulí s vysvětlením k jakému zásahu a 
proč došlo, ideálně s ukázkou obyvatel starého stromu nebo torza. Kvalitní 
fotografie zlatohlávka skvostného
 nebo krasce lipového 
přesvědčí i estéta s velmi vytříbeným vkusem. K jejímu získání stačí pár minut 
hledání na internetu, fotografové hmyzu k podobným účelům své snímky na 
požádání obvykle rádi poskytnou. Ukázat krásu starých stromů a mrtvého dřeva v krajině měla i fotosoutěž, kterou Calla vyhlásila v roce 2010. Nejlepší fotografie si můžete prohlédnout zde.
 Pokud se snažíme pomoci jednomu nebo několika konkrétním druhům, je třeba 
konat podle jejich požadavků. Ale nemusíme pečovat jen o chráněné organizmy. 
Často bývají káceny nebo odváženy stromy s tím, že v nich nic zajímavého 
nežije. Jenže cenný je každý strom a kus mrtvého dřeva. Strom, kterému 
cílenými zásahy prodloužíme život nebo ho necháme ležet na místě, torzo stromu 
nebo pařez, který neodfrézujeme, to vše může posloužit jako domov generací 
mnoha druhů ohrožených i zatím obyčejných, ale rychle ubývajících. Nevadí, 
když konkrétní starý strom nebo kus dřeva neobsadí hned roháči a 
nosorožíci. Zcela jistě poslouží jiným krásným a zajímavým tvorům, 
třeba zlatohlávkům nebo drobným tesaříkům, kteří v létě oživují květy. Na 
mnoha místech naší republiky už tohle bude velký pokrok.
 Biologicky nejcennější je odumírající strom. Čím déle stromu umožníme 
umírat a rozpadat se, tím bohatší faunu bude hostit. Čím mohutnější strom a 
čím větší kus dřeva, tím lépe. Velké stromy, padlé kmeny velkých průměrů 
poskytují pestřejší škálu stanovišť, a tedy umožňují existenci bohatšího 
spektra saproxylických organizmů. Velkému kusu dřeva trvá déle, než se 
rozpadne, poskytuje tedy stanoviště delší dobu. Také platí, že čím více stromů,
 torz nebo pařezů ponecháme, tím lépe. Organizmy mají různé nároky na kvalitu 
a množství dostupných stanovišť (stromů, pařezů). Nevybíraví si to "své" 
najdou téměř na každém stromě, vybíravější na každém pátém nebo padesátém. 
Populace jednoho druhu může k přežití vyžadovat dva vhodné stromy, jiná jich 
potřebuje desítky. Spektrum obyvatel desítek dutých stromů v aleji nebo parku 
proto bude výrazně bohatší, než prostý součet obyvatel stejného množství 
stromů rostoucích izolovaně.
 Vzhledem k omezenému doletu mnoha saproxylických organizmů (řádově stovky 
metrů až kilometr), je důležité i prostorové rozmístění stanovišť. Vhodné 
je propojovat krajinné prvky, které hostí nebo mohou hostit obyvatele starých 
stromů. Pár starých nebo vhodně upravených stromů stojících u cesty mezi dvěma 
vzdálenými skupinami stromů – například mezi parkem a alejí kolem silnice - 
může sloužit jako "nášlapné kameny", díky nimž obyvatelé parku osídlí alej a 
naopak.
 K cíli, jímž je zvýšení množství starých stromů a mrtvého dřeva vedou různé 
cesty. Metody pasivní údržby a tvorby jsou jednoduché a opravdu nic nestojí. 
Začít se dá tím, že nebudeme frézovat pařezy a budeme ponechávat kmeny padlých 
a skácených stromů na místech, kde nepřekážejí a nebudeme kácet stromy dříve 
než je to nezbytně nutné z bezpečnostních důvodů.
 O stromy, které už poskytují dutiny, pukliny, obnažené dřevo a další 
stanoviště zajímavá pro saproxylické organizmy je vhodné pečovat tak, aby se 
co nejvíce prodloužila jejich životnost. Škála možností je široká. Ořez 
suchých větví, snižování těžiště seříznutím větví nebo horní části kmene, 
zastřešování dutin až po ukotvení nebo stažení stromu pomocí ocelových lan 
nebo tyčí. V konkrétních případech by měl rozhodovat někdo, kdo se takovou 
činností zabývá (dendrolog, zahradník) a odborně zhodnotí statiku dřeviny. 
Některé stromy (například vrby) přežijí prakticky jakýkoli zásah, citlivější 
ale můžeme snadno nechtě zahubit. Péčí o stromy se u nás živí spousta firem, 
je vhodné obrátit se na ně. Ty ale často přistupují k péči o zeleň způsobem 
"vykácej a vysaď". Proto je třeba jasně vysvětlit, že skácení stromu je 
opravdu až poslední možnost. Pokud bude firma vytrvale nabízet, že odstraní 
"zubožené torzo působící depresivně" a "vysázení nového, zdravého a krásného 
jedince", je čas se obrátit na osvícenější konkurenci. V orientaci pomůže 
například Společnost pro zahradní a krajinářskou tvorbu http://www.szkt.cz/ 
nebo web http://www.arboristika.cz/.
 Důležité je věnovat péči okolí stromu. Staré stromy žijí déle, nemusejí-li 
s mladšími sousedy soupeřit o světlo, vodu a živiny. Proto je vhodné 
odstraňovat nálet a křoví. Zároveň musíme dbát o to, abychom péčí o blaho 
stromu nezlikvidovali jeho ohrožené obyvatele. Při péči o dutiny je přípustné 
pouze zastřešování dutin a zmenšování vchodu. Vždy je třeba zajistit, aby 
obyvatelé dutin – největší z nich jsou netopýři a ptáci do velikosti kosa - 
mohli dovnitř a ven. Podobně ošetřování puklin, zlomů, řezů a vůbec obnaženého 
dřeva fermežemi, fungicidy, vosky apod. je až na zdůvodněné případy nežádoucí.
 Pečujeme-li o lokalitu se starými stromy, je nezbytné mít na paměti, že pro 
obyvatele starých stromů je důležitá kontinuita výskytu dostatečného množství 
vhodných stanovišť. Je nezbytné myslet do budoucna a nejen pečovat o staré 
stromy, ale zároveň také zajistit přítomnost mladších generací vhodných stromů,
 které včas nahradí dožívající starce (viz kapitola náhradní výsadba). Výsadba nových stromů je důležitá, ale ne vždy dostačující. Potrvá 
zhruba sto let, než nově vysazené stromy vytvoří dutiny a další stanoviště pro 
saproxylické organizmy. Tou dobou už na mnoha lokalitách jejich dnešní 
obyvatelé dávno nebudou mít kde žít, protože dnešní staré stromy budou po 
smrti. Tam, kde vhodné mladší stromy nejsou, je třeba přistoupit k náhradním 
opatřením. Buď vyhledat náhradní stromy v blízkém okolí – například v blízkém 
lese, parku apod. – a věnovat jim odpovídající péči, nebo přistoupit k aktivní 
tvorbě stanovišť pro ohrožené druhy (viz rubriky Torza a vysoké pařezy, Dutiny 
a hlavaté stromy).
 
 
Lesopark Ostrov (Nymburk)
  
Parková krajina v Lednicko-valtickém areálu
  
Starý dub v zámeckém parku v Lednici
  
Starý sad s výskytem krasce třešňového (PP Chotuc u Křince)
  
Zámecký park v Lednici hostí řadu ohrožených druhů brouků
     |