Vyhledávání
Profil Cally na Facebooku
|
|
|
Tato webová stránka byla vytvořena za finanční podpory SFŽP a MŽP.
|
|
Zákony
Ochraně hmyzu se v české legislativě věnuje několik zákonů, zejména je jím však zákon o ochraně přírody a krajiny č. 114/1992 Sb. Dalšími zákony týkajícími se problematiky ochrany hmyzu je např. zákon č. 100/2004 Sb., o ochraně druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s nimi a dalších opatřeních k ochraně těchto druhů, speciálně ochraně včel se pak věnuje zákon o veterinární péči č. 166/1999 Sb., zákon o rostlinolékařské péči č. 147/1996 Sb. a zákon o ekologickém zemědělství č. 242/2000 Sb.
Naopak zákon na ochranu zvířat proti týrání č. 246/1992 Sb. se na ochranu hmyzu nevztahuje, jelikož jako zvíře definuje tento zákon pouze obratlovce. Tuto mezeru v zákoně částečně vyplňuje obecná i zvláštní úprava v zákoně o ochraně přírody a krajiny, který je pro praxi Cally v souvislosti s ochranou hmyzu vázaného na staré stromy, právní normou zcela zásadní.
Konkrétně obecné ustanovení § 5 zákona č. 114/1992 Sb. stanoví, že je zakázáno takové ničení, poškozování, sběr nebo odchyt všech druhů živočichů, které by vedlo k ohrožení jejich bytí, degeneraci, narušení rozmnožovacích schopností druhů, zániku populace druhů nebo zničení ekosystému, jehož jsou součástí. Jako živočišný druh zákon nazývá též systematickou jednotku nižšího řádu, myšleno tedy též hmyz. V případě porušení tohoto ustanovení přichází na řadu kompetence orgánu ochrany přírody zakázat nebo omezit tuto činnost, popřípadě nastupuje sankční odpovědnost podle ustanovení § 86 a násl. zákona č. 114/1992 Sb. Fyzické a právnické osoby jsou také povinny při provádění zemědělských, lesnických a stavebních prací, při vodohospodářských úpravách, v dopravě a energetice postupovat tak, aby nedocházelo k nadměrnému úhynu živočichů nebo ničení jejich biotopů, kterému lze zabránit technicky i ekonomicky dostupnými prostředky. Neučiní-li tak povinná osoba sama, orgán ochrany přírody uloží zajištění či použití takovýchto prostředků,
Zvláštnímu a přísnějšímu režimu ochrany podléhají ohrožené nebo vzácné druhy hmyzu (viz § 48 a 50 zákona č. 114/1992 Sb), které byly zvláštním právním předpisem zařazeny mezi zvláště chráněné. Tyto druhy se člení dle stupně ohrožení na kriticky ohrožené, silně ohrožené a ohrožené. Seznam a stupeň ohrožení je stanoven a aktualizován vyhláškou Ministerstva životního prostředí ČR č. 395/1992 Sb. Zvláště chráněné druhy jsou chráněny ve všech vývojových stádiích, chráněna jsou také jejich přirozená i umělá sídla a jejich biotop, tedy v mnoha případech také dřeviny poskytující hmyzu přirozené útočiště. Jakékoli škodlivé zásahy do přirozeného vývoje zvláště chráněných druhů hmyzu jsou zakázány. Škodlivým zásahem může být kromě jejich chytání, chování v zajetí, rušení či zraňování a usmrcování (viz § 50 odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb.) též sbírání, ničení, poškozování nebo přemisťování jejich vývojových stádií nebo jimi užívaných sídel. Tím se rozumí mimo jiné i kácení dřevin, které jim poskytují útočiště. Dále je zakázáno zvláště chráněné druhy hmyzu držet, chovat, dopravovat, prodávat, vyměňovat nebo nabízet za účelem prodeje či výměny.
Ochrana se nevztahuje pouze na ty případy, kdy je zásah prokazatelně nezbytný například kvůli běžnému obhospodařování pozemků a jiných nemovitostí či majetku nebo například z důvodů hygienických. Ke způsobu a době takového zásahu je však nutné předchozí stanovisko orgánu ochrany přírody (pokud nejde o naléhavý zásah z hlediska veřejného zdraví a veřejné bezpečnosti). Ve stanovisku pak může příslušný orgán ochrany přírody uložit náhradní ochranné opatření, např. záchranný přenos. (viz § 50 zákona č. 114/1992 Sb.). Pro druhy silně a kriticky ohrožené však platí nutnost vydání stanoviska vždy a též možnost zásahu nezbytného kvůli běžnému obhospodařování, z důvodů hygienických či ochrany veřejné bezpečnosti a zdraví se na silně a kriticky ohrožené druhy hmyzu nevztahuje.
Výjimky ze zákazů u zvláště chráněných druhů hmyzu uvedených ve vyhlášce č. 395/1992 Sb. může v případech, kdy jiný veřejný zájem výrazně převažuje nad zájmem ochrany přírody, povolit orgán ochrany přírody.
U zvláště chráněných druhů hmyzu, které jsou předmětem ochrany podle práva Evropských společenství, umožňuje zákon výjimku povolit jen tehdy, pokud je dán některý z důvodů uvedených v odstavci 2 § 56 zákona č. 114/1992 Sb. (viz níže), zároveň neexistuje jiné uspokojivé řešení a povolovaná činnost neovlivní dosažení či udržení příznivého stavu druhu z hlediska ochrany. Evropským právním předpisem zahrnujícím ochranu hmyzu je Směrnice č. 92/43/EEC o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin, s níž bezprostředně souvisí ochrana evropsky chráněné soustavy NATURA 2000.
Zákonem jmenované možnosti udělení výjimky jsou zájem na ochraně volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin a ochrany přírodních stanovišť, zájem prevence závažných škod, zájem na veřejném zdraví a veřejné bezpečnosti nebo jiné naléhavé důvody převažujícího veřejného zájmu, včetně důvodů sociálního a ekonomického charakteru a důvody s příznivými důsledky nesporného významu pro životní prostředí, dále stavby dálnic a rychlostních silnic, předcházení závažným škodám na úrodě nebo pro účely výzkumu a vzdělávání, a opětovného osídlení určitého území populací druhu (§ 56 odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb. ve znění zákona č. 349/2009 Sb.)
Výjimka týkající se blíže neurčeného okruhu osob může být vydána i formou tzv. opatření obecné povahy ve smyslu ustanovení § 171 a násl. správního řádu č. 500/2004 Sb.
Pokud neexistuje jiné uspokojivé řešení a navrhovaná činnost neovlivní dosažení nebo udržení příznivého stavu druhu z hlediska ochrany, je možný také postup uzavření dohody s s fyzickými nebo právnickými osobami. Odůvodněné skutečnosti však musí být v dohodě výslovně uvedeny. Za splnění těchto zákonných podmínek je tato veřejnoprávní dohoda druhou možností nahrazení výjimky vydané orgánem ochrany přírody.
Evropsky významné lokality (dále jen EVL) chráněných druhů vyhlášené v souladu s požadavky směrnice č. 92/43/EEC o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin jsou chráněny zvláštním ustanovením § 45h a 45i zákona č. 114/1992 Sb. Přílohy Směrnice stanoví i druhy prioritní a prioritní stanoviště. Jsou jimi takové druhy či stanoviště, kterým hrozí nebezpečí vymizení.
Podmínky pro vydávání povolení, souhlasů, stanovisek nebo výjimek ze zákazů tzv. naturových druhů hmyzu upravuje ustanovení § 45g zákona č. 114/1992 Sb. Povolení, souhlas, kladné stanovisko nebo výjimku ze zákazu pro EVL může udělit orgán ochrany přírody pouze v případě, že bude vyloučeno závažné nebo nevratné poškozování přírodních stanovišť a biotopů druhů, k jejichž ochraně je EVL určena, ani nedojde k soustavnému nebo dlouhodobému vyrušování druhů, k jejichž ochraně jsou tato území určena, pokud by takové vyrušování mohlo být významné z hlediska účelu tohoto zákona.
Jakákoliv koncepce či záměr ve smyslu zákona č. 100/2001 Sb. o posuzování vlivů na životní prostředí, které mohou samostatně nebo s jinými ovlivnit příznivý stav předmětu ochrany a celistvost EVL, podléhá hodnocení jeho důsledků na toto území. Záměr či koncepce musí být předloženy orgánu ochrany přírody ke stanovisku, zda mohou mít samostatně nebo ve spojení s jinými koncepcemi nebo záměry významný vliv na příznivý stav předmětu ochrany nebo celistvost EVL. Orgán ochrany přírody poté vydá odůvodněné stanovisko ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení žádosti. Jestliže orgán ochrany přírody svým stanoviskem významný vliv nevyloučí, musí být daná koncepce nebo záměr předmětem posouzení. Nelze-li vyloučit negativní vliv koncepce nebo záměru na takové území, musí předkladatel zpracovat varianty řešení, jejichž cílem je negativní vliv na území vyloučit nebo v případě, že vyloučení není možné, alespoň zmírnit. Orgán příslušný ke schválení koncepce nebo záměru je může schválit, jen pokud na základě stanoviska podle zákona č. 100/2001 Sb. o posuzování vlivů na životní prostředí taková koncepce nebo záměr nebude mít významný negativní vliv na příznivý stav předmětu ochrany a celistvost EVL anebo za podmínek stanovených v odstavci 9, popř. 10 § 45i zákona č. 114/1992 Sb.
Pokud posouzení podle odstavce 2 prokáže negativní vliv na příznivý stav předmětu ochrany nebo celistvost EVL a neexistuje variantní řešení bez negativního vlivu, lze schválit jen variantu s nejmenším možným negativním vlivem, a to pouze z naléhavých důvodů převažujícího veřejného zájmu a až po uložení a zajištění kompenzačních opatření nezbytných pro zajištění celkové soudržnosti soustavy NATURA 2000. Kompenzačními opatřeními pro účely koncepce se rozumí zajištění možnosti nahradit lokalitu dotčenou realizací koncepce v obdobném rozsahu a kvalitě a se stejnou mírou závaznosti a konkrétnosti, jakou má schvalovaná koncepce nebo její jednotlivé části. Kompenzačními opatřeními pro účely záměru se rozumí vytvoření podmínek pro zachování nebo zlepšení záměrem ovlivněných předmětů ochrany ve stejné lokalitě nebo nahrazení lokality jinou lokalitou v obdobném rozsahu a kvalitě.
Jde-li o negativní vliv na lokalitu s prioritními typy stanovišť nebo prioritními druhy, lze koncepci nebo záměr schválit jen z důvodů týkajících se veřejného zdraví, veřejné bezpečnosti nebo příznivých důsledků nesporného významu pro životní prostředí. Jiné naléhavé důvody převažujícího veřejného zájmu mohou být důvodem ke schválení jen v souladu se stanoviskem Evropské Komise.
Ministerstvo životního prostředí v tom případě, na základě dožádání příslušného orgánu, požádá Komisi o stanovisko (ode dne odeslání žádosti o stanovisko do dne doručení stanoviska lhůty v příslušných řízeních neběží). Dále se postupuje podle odstavce 9 § 45i zákona č. 114/1992 Sb. obdobně. Jsou-li ve stanovisku k posouzení vlivů provedení záměru nebo koncepce na životní prostředí uvedena kompenzační opatření, orgán ochrany přírody může stanovit pouze tato kompenzační opatření. Kompenzační opatření podle odstavce 9 pro účely koncepce, včetně návrhu opatření k jejich zajištění, stanoví orgán ochrany přírody. Tato kompenzační opatření musí být do koncepce zahrnuta. Kompenzační opatření podle odstavce 9 pro účely záměru stanoví rozhodnutím orgán ochrany přírody na základě dožádání orgánu příslušného ke schválení záměru; uložení a zajištění kompenzačních opatření je v tomto případě důvodem pro přerušení řízení vedeného příslušným orgánem. O uložených kompenzačních opatřeních a způsobu jejich zajištění informuje příslušný orgán ochrany přírody neprodleně Ministerstvo životního prostředí které informuje Evropskou Komisi.
Ochrana hmyzu a kácení dřevin
Problematickým zásahem do ochranných podmínek zvláště chráněných druhů hmyzu je v mnoha případech kácení dřevin. Právě ochrana hmyzu v souvislosti s kácením je v platné legislativě v přímém rozporu s ochranou hmyzu vázaného na dřeviny, především pak na mrtvé dřevo.
Problematiku kácení stromů mimo les upravuje zákon o ochraně přírody a krajiny č. 114/1992 Sb. v ustanovení § 8 a 9, ale také § 12 (ochrana krajinného rázu a přírodní park). Podrobnější podmínky kácení pak určuje vyhláška č. 395/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů.
Ke kácení je většinou (nikoli ovšem vždy, výjimkou je např. havarijní stav dřevin) nezbytné povolení orgánu ochrany přírody, které lze podle ustanovení § 8 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb. vydat pouze ze závažných důvodů po vyhodnocení funkčního a estetického významu dřevin.
Nešťastné je především rozdělení kompetencí ve věci kácení mezi veřejnou správu. Na území obce rozhoduje podle zákona č. 114/1992 Sb. obecní úřad sám, a to i na území Chráněné krajinné oblasti. Zejména obecní úřady v malých obcích vydávají často rozhodnutí bez entomologického či dendrologického posudku a nedisponují odborníky, kteří by stav stromů posoudili. V horších případech bývají stromy káceny bez správního řízení a platné výjimky. Pouze na území Přírodní rezervace a Přírodní památky rozhoduje po novele č. 349/2009 Sb. Krajský úřad (viz § 77a odst. 3 novely č. 349/2009 Sb.), na území Národního parku je nadále příslušná Správa Národního parku.
Problematické je také ustanovení § 8 odst. 2) zákona č. 114/1992 Sb. ve znění novely č. 349/2009 Sb., které stanoví, že povolení ke kácení vůbec nutné z důvodů pěstebních, to je za účelem obnovy porostů nebo při provádění výchovné probírky porostů, při údržbě břehových porostů prováděné při správě vodních toků, k odstraňování dřevin v ochranném pásmu zařízení elektrizační a plynárenské soustavy prováděném při provozování těchto soustav, a z důvodů zdravotních. Kácení z těchto důvodů však musí být písemně oznámeno nejméně 15 dnů předem orgánu ochrany přírody, který je může pozastavit, omezit nebo zakázat. Oznamovat kácení také není nutné za předpokladu, že obvod stromu dosahuje maximálně 80 cm v obvodu kmene měřeno ve výšce 130 cm nad zemí. Novela č. 349/2009 Sb. rozšířila benevolenci zákona pro kácení stromů se stanovenou velikostí i na právnické osoby, což v praxi přináší značné problémy.
Povolení dále není třeba, je-li stavem dřeviny „zřejmě a bezprostředně ohrožen život či zdraví nebo hrozí-li škoda značného rozsahu“. V takových případech je nutné kácení oznámit orgánu ochrany přírody do 15 dnů ode dne, kdy bylo provedeno. Všechny uvedené případy potenciálně snižují možnosti ochrany některých zvláště chráněných druhů hmyzu.
Za pozitivní přínos novely č. 349/2009 Sb. lze označit změnu přístupu k alejím a stromořadím. Povolení ke kácení dřevin na silničních pozemcích může dnes orgán ochrany přírody vydat již jen po dohodě se silničním správním úřadem a povolení ke kácení dřevin u železničních drah může orgán ochrany přírody vydat jen po dohodě s drážním správním úřadem. Znamená to, že (zejména) ke kácení na silničních pozemcích je nutný povolovací proces, do kterého se mohou zapojit občanská sdružení. Dřívější praxe byla taková, že stačilo, aby kácení silniční úřad orgánu ochrany přírody bez řízení oznámil 15 dnů předem. Právě aleje a stromořadí jsou typické častým výskytem chráněných druhů hmyzu, změna v zákoně je proto v tomto ohledu velice zásadní a přínosná.
Soukromí vlastníci v drtivé většině případů vůbec netuší, že v konkrétním stromě by se mohl některý chráněný druh hmyzu vyskytovat nehledě na obecné povědomí o ochraně hmyzu vůbec. Ustanovení § 50 zákona č. 114/1992 Sb. se tak v mnoha případech míjí účinkem. Objektivně lze říci, že spíše u rozhodování o dřevinách rostoucích na pozemcích obecních lze předpokládat lepší povědomí a obezřetnost jejich správců a vlastníků, kterým jsou obce či stát. Orgány ochrany přírody, které stát zastupují, by měly vždy bezpečně zjistit, zda se v dřevinách navrhovaných ke kácení některý chráněný druh nenalézá. Zjistit stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, ukládá za povinnost správním orgánům obecně ustanovení § 3 správního řádu č. 500/2004 Sb. V praxi řízení o kácení to ovšem běžné stále není. Neexistuje ani zákonné ustanovení, které by ukládalo rozhodujícím úřadům povinnost vyžádat si odborný posudek ohledně stavu stromu nebo výskytu chráněného druhu hmyzu. Pokud se do řízení o kácení podle § 8 zákona č. 114/1992 Sb. přihlásí občanské sdružení a požaduje zpracování odborného průzkumu, dá se často označit za úspěch, když rozhodující úřad tento požadavek vyslyší a zahrne ho do svého rozhodnutí.
|
|