Sekundární biotopy
Za druhotné čili sekundární stanoviště brouků vázaných na staré stromy můžeme označit v podstatě jakoukoliv mrtvou rostlinou hmotu (chcete-li biomasu), která obsahuje lignin. Tedy látku typickou pro dřevo. Vzhledem k tomu, že jde o podobnost především s mrtvým dřevem ve značném stádiu rozkladu (jako je třeba trouch dutin a podkorních kapes), nebude podobnost fauny druhotných stanovišť s nimi čistě náhodná. Typickým druhotnými stanovišti jsou komposty nebo hromady pilin, které navíc vyšší teplotou (způsobenou rozkladem bez přístupu kyslíku) umožňují přežití i teplomilným druhům. Nejnápadnějšími druhy druhotných stanovišť budou třeba zlatohlávci nebo nosorožík. Druhotným stanoviště může být i obruba pískoviště z pražců, které využívá náš největší brouk roháč obecný. Občas se druhotným stanoviště může stát i trus – koňský v případě nosorožíka nebo králičí v případě zlatohlávků.
Pomoci druhům vázaným na druhotná stanoviště můžeme velmi snadno – komposty v zahradách a u políček nebo mulčováním pilinami a hoblinami v záhoncích okrasných dřevin.
Náhradním stanovištěm ohrožených druhů se může stát i kompost. Foto: Jakub Horák
Hromady pilin s oblibou využívá nosorožík kapucínek. Foto: Jakub Horák
|